V novém projektu nábytkářské firmy De La Espada, která byla v roce 1993 založena nedaleko Madridu je hlavním trumfem spojení velice kvalitní výroby masivního dřevěného nábytku a nového designérského přístupu studia Autoban z Istanbulu. Projekt s názvem Autoban built by Da La Espada byl představen v květnu na letošním New Yorském veletrhu nábytku ICFF. Studio Autoban dnes patří mezi nejprogresivnější designérská studia v Evropě. Bylo založeno v roce 2003 architektkou Seyhan Özdemir a interiérovým designérem Sefer Caglar. Dvojice se zaměřuje převážně na interiéry restaurací a butiků, věnuje se však i návrhům solitérních kusů nábytku. Jejich jednoduchý svěží funkční a nadčasový design vytvořený převážně z přírodních materiálů skvěle koresponduje se zaměřením firmy De La Espada, která ve své produkci navazuje na to nejlepší z moderního skandinávského designu.
Autoban vytvořil pro De La Espada kolekci 12 kusů nábytku. Od postele, přes houpací křeslo až po stropní osvětlení. Vše je dostupné v dubovém či ořechovém dřevě, které je doplněno bohatou škálou různých druhů textilních nebo kožených potahů. Vznikl tak velice moderní, ale zároveň praktický soubor, který se hodí k jakémukoliv všednímu používání.

 

V malém anglickém přímořském městě Littlehampton se nedávno na pláži zjevil bizarní tvor. Nebo je to snad nějaká geologická hříčka přírody v podobě zvláštních písečných dun? Nikoli, je to jen nový objekt přímořské kavárny, kterou navrhl mladý a velice všestranný britský tvůrce Thomas Heatherwick. Ve svých dílech, ať už urbanistických, architektonických nebo interiérových sází na strukturu, která vždy v jeho podání obsahuje velice výrazný estetický prvek. Kavárna je postavena z několika ocelových komponentů, které jsou k sobě svařeny. Nepravidelné ocelové vrstvy, které se různě překrývají a vlní odkazují právě k písečným dunám, nebo k typickým přímořským útesům. Navázal zde tak na svou nedávnou realizaci vlnícího se interiéru butiku Longchamp v New Yorku. K moři se pak objekt otevírá dlouhou kaskádovitou prosklenou fasádou. Thomas Heatherwick ve své přímořské kavárně opět potvrdil, že patří mezi nejzajímavější a nejoriginálnější britské designéry a architekty současnosti. cafe

Při svém návrhu polštářové židle myslela její autorka Lenka Plívová hlavně na to, co je symbolem pohodlí jako takového. Co se nám vybaví při vyřknutí slova pohodlí nebo odpočinek? Mnohým z nás se jistě vybaví polštář. Ten použila právě i Lenka Plívová jako základ své židle, kterou představila jako klauzurní práci v ateliéru Designu výrobků III, který vede Michal Froněk na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Tuto a i mnoho jiných prací mohla veřejnost vidět na výstavě Artsemestr 07 minulý měsíc v jednotlivých ateliérech školy.

Lenka Plívová, která studuje ve čtvrtém ročníku, vytvořila dvě verze polštářových židlí. První, ztělesňující pohodlí zámků a šlechty, je potažena luxusní dekorativní textilií. Druhá je naopak vytvořena z tradičního babičkovského potahu a evokuje tak pohodlí „za pecí", které jsme zažili snad všichni u našich prarodičů. Obě verze existují pouze v modelech. I když se téma polštářové židle v historii už objevilo, mladá studentka ho převádí do svěží, současné podoby.

Designérské studio Mike and Maaike ze San Franciska tvoří Američan Mike Simonian a rodilá Holanďanka Maaike Evers. Dnes se zaměřují na experimentální design od doplňků, příslušenství, nábytku, svítidel, elektroniky až k dopravním prostředkům. K těm například patří tzv. flowboard, nová generace skateového prkna. Jedním z jejich nejzajímavějších projektů je však kolekce Stolen Jewels, která parafrázuje několik slavných šperků minulosti. Designéři pomocí vyhledávače Google našli obrázky známých a velice drahých šperků. Ty „ukradli" a obrázky převedli do minimálního rozlišení. Poté tento výsledek vytiskli na kůži. Výsledkem jsou tak zcela zrnité Stolen Jewels. Dámy se mohou ozdobit nezvyklými, kybernetickými podobami šperků od Van Cleef a Arpels, jubilejní broží od DeBeers z roku 1985 nebo skvostným náhrdelníkem od Cartier z roku 1935.

Zcela nadčasový design propůjčil anglický návrhář Benjamin Bowden svému Bowden Spacelander Bike. Kolo bylo původně vyrobeno pro výstavu „Britain can make it" v roce 1946. Prototyp z hliníku dokonce obsahoval speciální dynamo, které se mohlo dobýt jízdou z kopce a následně popohánět jezdce vpřed. Tento jediný kousek byl vyroben v továrně značky MG Auto. Stroj se dočkal výroby až v roce 1960 a to firmou Bomard Industries v Michiganu. Design kola byl tehdy lehce upraven. Model se vyráběl jen jeden rok a vzniklo tak pouze 522 exemplářů. Kolo, které je ovlivněno estetikou amerického hnutí streamlined je dnes cenným sběratelským artiklem. V roce 2003 byl jeden z exemplářů vydražen aukční síní Wright v Chicagu za téměř patnáct tisíc dolarů.

I naprosto obyčejný předmět, jako je papírový obal na džus lze vyřešit zcela novým přístupem a oživit tak naše lednice velkým designem. Přesně tohoto úkolu se zhostil jeden z nejpověřenějších, japonský designér Naoto Fukasawa. Naoto má rád obyčejné věci, inspiruje se jimi a je to právě jednoduchost a čistota, která se stává v autorově podání největší zbraní jeho designérské tvorby. Obyčejnost se tak v jeho dílech přeměňuje v naprostý opak. Předměty se stávají zcela nadčasovými a neobyčejnými. V rámci letošní milánské přehlídky designu Salone de Mobile představil Naoto Fukasawa spolu s Jasperem Morrisonem výstavu SuperNormal, kde byly vystaveny desítky rozmanitých předmětů z různých dob, které spojovalo jediné: jednoduchost, obyčejnost. Byly zkrátka normální. Oba tvůrci tak symbolicky potvrdili prvenství, které dnes zaujímají v oblasti čistého minimalistického designu. Žlutá vysoká krabice na džus může vzdáleně připomínat kubistický banán. A jen potvrzuje Fukasawův cit pro předměty běžného užívaní, které svým designem posouvá zcela jinam. Banán je součástí širší série obalů pro japonskou nápojovou firmu.

Amerika, padesátá léta, doba rozkvětu a prosperity. Doba rock n‘ rollu a příjemného poválečného designu manželů Eamesových. Padesátá léta přinášejí velké změny i v módě. Je to období, kdy se předválečná elegance spojuje s novým moderním švihem. Příkladem tohoto spojení mohou být i velice originální kabelky od amerických firem Wilardy,Llewellyn, Patricia of Miami a dalších. Tyto společnosti během padesátých let produkovaly úžasné umělecké kreace v podobě nadčasových kabelek a dalších módních doplňků. Originální kabelky v sobě spojují tradiční dekorativnost a pompéznost předválečné smetánky a jednoduchost ve tvaru a materiálech nové poloviny století. Materiály jako plast, dřevo, textil a sklo jsou sestaveny do nečekaných tvarů, které bychom předtím u kabelek vůbec neočekávali. Dnes se některé kousky staly velice vyhledávaným sběratelským artiklem.
Tvarová rozmanitost kabelek Wilardy nebo Llewellyn je ohromující. Od jednoduchých z průhledných plastů až po perleťové posázené polodrahokamy nebo mušlemi, které vypadají jako nenositelné, velice křehké klenoty. Vyjadřují zcela duch doby. Okázalost versus nová svoboda a volnost. I díky tomu si některé z modelů zahrály v mnoha typických poválečných amerických filmech. Oblíbila si je celá řada hvězd, ale i neznámých krásek.
Kabelky Wilardy, Llewellyn a Patricia of Miami se staly fenoménem doby, v které vznikly a i dnes nám svým charakterem tuto dobu velice přibližují.

 

Během padesátých let vytvořil francouzský dekoratér a designér Pierre Disderot nespočet návrhů svítidel všech různých typů. Spolupodílel se tak výrazně na utváření typického francouzského poválečného designu, který je charakteristický svou lehkostí, elegancí a jakousi grácií. Všechny tyto vlastnosti se pak zejména uplatnily právě v návrzích svítidel. Pierre Disderot založil stejnojmennou firmu na výrobu osvětlení. V následujících letech vzniklo mnoho vynikajících návrhů. Jedním z nejznámějších a nejoriginálnějších je stolní lampička ve tvaru psa. Jednoduchý vyabstrahovaný tvar psa byl vytvořen z plechu. Se svými ladnými proporcemi zcela zapadá do dobové francouzské produkce reprezentované takovými designéry jako byli Pierre Gauriche nebo Serge Mouille. Avšak objevuje se zde i výrazný prvek vtipu a hry, který je na dobu vzniku pozoruhodný. disderot

Budova kina Máj v Doksech nám může připomenout zlatou éru městečka u Máchova jezera, které bylo za minulého režimu francouzskou riviérou Československa. Díky velkému rozvoji rekreace a turistiky se Doksy staly letním centrem. A samozřejmě, že nesmělo chybět ani moderní kino.
To se začalo stavět v roce 1959 podle návrhu architekta Ještědu, Karla Hubáčka. Kino v Doksech je jeho první realizovanou stavbou. Budova kina Máj byla dokončena a slavnostně otevřena v roce 1963. Na první pohled stavba zaujme svým elegantním a organickým tvarováním. To můžeme vidět hned na přední fasádě, která připomíná kýl velké lodi. Stavba není nepodobná o něco starším architektonickým kreacím Američana Franka Lloyda Wrighta. V přední části se v prvním patře, které je neseno sloupy, se dříve nacházela prosklená kavárna, kam pronikalo světlo zajímavě řešeným prosklením, jež lemuje sedlovou střechu stavby. Dnes tu můžeme vidět špinavými okny neutěšený interiér. Na obou postranních fasádách nás zejména zaujme konstrukční křivka, která dává zvenku tušit polohu vnitřního sálu. Té jsou stejným tvarováním přizpůsobeny i okna a dveře. Protože je budova zčásti ve svahu, zadní hmota stavby je velice malá a nenápadná. Zadní strana kina vypadá jak obyčejný domek.
Dříve diváci mohli před filmem odpočívat v prostorném foyer s koženými křesly. Poté se dvouramenným schodištěm, které bylo netradičně umístěno za plátnem přesunuli do sálu. Dnešní interiéry stavby už nejsou bohužel původní. Kino totiž prošlo během osmdesátých let rekonstrukcí. A tak je dnes v kině červený interiér s koženkovými křesly, které lemují stěny foyer.

 

Krásu a funkčnost designu si podle výstavy v Cooper-Hewitt museu v New Yorku užívá jen 10% obyvatel Země. Výstava s názvem Design pro ostatních 90% představuje alternativní design, používaný hlavně v chudých rozvíjejících se zemích. Jsou zde představeny nízko nákladové přístřešky, výrobky ke vzdělávání, léčbě, ušetření energie nebo k cestování, které byly vyvinuty designéry a inženýry pro ulehčení života v málo rozvinutých zemích. Na výstavě můžeme vidět dnes už také ikonický kulatý kanystr, který slouží hlavně ve střední Africe k donášení vzdálené pitné vody. Velice zajímavým výrobkem je laptop, který stojí pouhých 100 dolarů a je tedy dostupný i pro chudé obyvatelstvo. Zevnějškem počítače se zabýval americký designér Yves Behár. Expozice potrvá až do 23. září.