V galerii Rudolfinum se představuje jeden z předních zástupců současné malby: britsko-indický umělec Raqib Shaw.

Narodil se roku 1974 v  bojůvkami a pnutím poznamenaném Kašmíru. V Indii žil do devatenácti let. Poté se odstěhoval s rodiči do Londýna, kde se věnoval studiu umění na Saint Martin's College of Art. Orientální původ tohoto malíře, jeho originální tvorba, sympatická komunikativní nátura, homosexuální charisma přátelského, rozmarného podivína s konverzačním talentem a hlubokým zájmem o literaturu a staré umění - to vše učarovalo mnohým milovníkům umění napříč celým světem. Nyní se Shawovo dílo snaží bojovat i o srdce poměrně konzervativních Čechů. Přes svou podivnost, hrůznost a přiznaně kýčovou nablýskanou vizualitu má velkou šanci uspět.

 

 

 

 

 

 

 

Výstava Raqiba Shawa je druhou a zatím největší jeho výstavou u nás. Poprvé Shaw představil několik svých maleb v rámci PragueBiennale v roce 2005.
Výstava, jež vznikla v kooperaci s Manchester Art Gallery, je kurátorsky zaštítěna vedoucím kurátorem Rudolfina Petrem Nedomou. Rudolfinum představuje všechny esenciální práce devětatřicetiletého umělce a na její dramaturgii se sám Raqib Shaw osobně podílel.

 

 

 

 

 

 

 

Ihned po vstupu do výstavních prostor Vás “praští” do očí oranžový polyptych s názvem “Nepřítomnost Boha III. - A města zaplaví jeho krvavé slzy”. Spektakulární výjev s množstvím výtvarných, historických a literárních odkazů už zpočátku leccos o Shawově tvorbě napoví. Rozhodně nemáme co dočinění s minimalistickou skromnou malbou - opulentní zářivá (skoro by se chtělo říct výživná) barevnost, nesmírně precizní cizelérsky - hodinářská práce s barevnou směsí, velký důraz na detail, figurativnost a narativní struktura obrazu – to vše jsou formální znaky celé Raqibovy tvorby.
Přes veškerý flitr a pestrobarevnost se nedá ani v nejmenším říci, že by Shaw byl jen “dekoratér”. Jeho práce mají mnoho rovin. Od té, která se váže k biblickým a existenciálním tématům, přes jinou, která řeší problémy kolonialismu, sociální nerovnosti, krutost a úchylnost lidského počínání až k vizuálním apropriacím důležitých evropských i orientálních výtvarných proudů, mistrovských děl a jejich fůzím.
Shawa zjevně nejvíce inspiruje napoleónský styl, evropské umění 18. a 19.století, jež bylo silně ovlivněno egyptským uměním, florálními motivy a antickými vzory. Svou trošku do mlýna jeho obrazotvornosti přidala i zkušenost a vědomé navázání na indické a blízkovýchodní (například íránské) knižní iluminace a výtvarné umění. Nemalou roli hraje i literatura – zejména poezie Johna Miltona.

 

 

 

 

 

 

 

Odkazy k napoleonskému stylu slouží snad jako připomenutí kolonialismu, který i Shawovu rodnou Indii silně formoval. Koloniální dědictví je v této zemi obrovské a Shaw se tak s jakýmsi odvarem Evropy setkal jistě dříve, než se na starý kontinent s rodiči přestěhoval. Pokud životní cesta Raqiba Shawa vedla z Indie do Británie a Evropy, směr jeho výtvarného putování byl spíše opačný. Ve svých dílech nám dokazuje, že umí spojit vlivy ze všech možných směrů v jeden koherentní celek, který nese velmi důležité zprávy zapsané poměrně klasickým, přesto neokoukaným způsobem.
Na jeho obrazech bestiální zlí a chlípní opičí hrdinové a další zvířecí mutanti přebírají naše-lidské role. Nebo snad dokonce zdědili či vydobili tento svět od nás. A nejsme to náhodou stále my? Pouta, nezřízená sexualita, výtržnosti, zabíjení, přepych a obžerství mezi zdobnými svícny a pozlátkem – to jsou často používané symboly, které mě svou mrazivou mnohoznačností po chvíli začaly děsit.
Fragmenty lidstva a lidských tváří vidíme pouze na “rekvizitách” - kandelábrech a v umělecko-řemeslných detailech kování budoárů.
K obrazům jsem se vracel vícekrát. Prohlížel detaily, zkoumal odkazy na vanitas a nature morte, rozklíčovával zvířecí symboliku. Někdy jsem jen tak koukal na měsíce na obloze, nebo pozoroval tlamy, které měla některá ze zvířat místo přirození.
Souběžně s děsem se obrazy nese jemná a mírumilovnější autobiografická rovina. Na plátnech postupem času začnete vidět i osobnější vyjádření Shawova života. Jeho kulturní zmatení a zkušenosti se starým orientálním uměním, které získal od svého strýce starožitníka, v jeho díle vedly k zapojení různých kulturních vlivů a uměleckých směrů do jednoho nezaměnitelného celku.
Stylem Shawova díla mnohdy připomenou Hieronyma Bosche, ještě více snad ilustrace indického eposu Rámájana nebo klasické perské miniatury 16. století. Nejčastěji je to však spojení toho všeho dohromady. Na plátnech jsou příběhy plné zvratů, překvapení a napětí. Mnohdy je na nich celý děj středověce rozfázován.

 

 

Nemá příliš smysl rozebírat veškerá v Rudolfinu vystavená díla geniálního kašmírsko-londýnského malíře. Jenom jeho opus magnum – obrovský obraz Ztracený ráj by vydal na několik stran. Snad jen dodám, že Rudolfinum je pro výstavu ideálním prostorem. Když jsem po jejím shlédnutí vyšel do hlavní haly a viděl dekorativní pseudorenesanční malby na zdech, opět se mi vybavily některé detaily ze Shawových pláten. Nestává se příliš často, že by výstava iniciovala nový prožitek z prostoru v němž probíhá. I bez tohoto zážitku je ale výstava Raqiba Shawa skvělým počinem, který rozhodně stojí za shlédnutí. Máte možnost do 15. 9. 2013.

 

MH