Čestmír Lang

 

Ilja Kabakov se již koncem osmdesátých let etabloval na světové scéně svými melancholicko- ironickými instalacemi. V roce 1988 emigroval ze Sovětského svazu do New Yorku, kde od té doby žije se svou manželkou Emilií. V posledních letech figurují na instalacích a výstavách jako umělecký pár. V roce 1992 byl Kabakov pozván pro kasselskou Documentu, v roce 2005 se zúčastnil Benátského bienále.

 

V Dortmundu vystavuje Kabakov, známý jako autor instalací, po dlouhé době malbu. Pod názvem Under the Snow (Pod sněhem) prezentuje dvacet velkoformátových pláten spolu s doprovodnými kresbami, které vznikly v posledních třech letech. Bílé obrazy lehce oživené jemnými liniemi červené barvy sugerují zimní idylu. Na několika místech se zpod sněhu prolamují nepravidelné ostrovy holé země, jakési průlomy do světa lidí. Kabakov je srovnává s průhledy protrženými mraky z perspektivy pasažérů letadla.

 

Koncept nebo příběh? Kabakovovy pohledy pod sníh jsou reminiscencemi situací z dějin Ruska od dvácátých let minulého století do současnosti. Od bukolické idyly budovatelských let na prvním obrazu série, procházíme přes oslavy Stalinova kultu až k Chruščovově krátké době kulturního tání po 22.sjezdu komunistické strany. Epoše 1965-1985 je věnována největší část cyklu. Po době politického tání následuje dlouhá doba zmrazení, jež znamenala i pro Kabakova, který se nacházel v nejlepších tvůrčích letech, osobní katastrofu. Desítka obrazů ukazuje lidi na útěku, postavy shromažďující se v kruhu v očekávání imaginárního vůdce-zachránce, obličeje plné strachu a beznaděje. Dosavadní široké díry ve sněhu se zužují do protáhlých tvarů připomínajících ryby unášené proudem. V závěrečných obrazech jsou tyto tvary jakoby zachváceny sněhovou bouří a řítí se směrem dolů. Na posledním obrazu zbývá už jen jediný otvor: průhled do krajiny bez lidí ztrácející se v moři sněhu.

 

Útěcha nebo smrt? Přestože Kabakov v celé sérii spojuje formálně i obsahově zdánlivě nesourodé abstraktní a figurativní prvky, mají plátna ucelenou atmosféru. Podle jeho výpovědi je použití velké bílé plochy poctou Kazimiru Malevičovi a jeho suprematismu. Způsob zavěšení obrazů v sériích po třech připomíná triptych gotického umění. Figurální malba průhledů je skicovitě letmá, jako by sugeroval rychlé plynutí času; její barevná harmonie s bílou plochou je známkou jakési melancholické útěchy. Na rozdíl od svých mnohoznačných instalací, není Kabakov v malbě žádný revolucionář. Nicméně klade důraz na to, aby celá série působila uzavřeným dojmem. Má strukturu divadelního dramatu s prologem a příběhem, ale bez tragického zakončení nebo katarze. Lidé nakonec mizí ze scény obrazu pokryti nebo snad i udušeni sněhem. Sníh zůstává pro Kabakova od prvního do posledního obrazu mnohoznačnou metaforou. Může být vizualizováním útěchy a zapomnění, ale také andělem bílé smrti.

 

Ilja & Emilia Kabakov - Under the Snow Museum am Ostwall

Dortmund 21. 10. 2007-17. 1. 2008

kurátor Kurt Wettengl

www.museumamostwall.dortmund.de