Galerie Josefa Sudka, Praha
Drahomír Josef Růžička – Amerika
kurátor Jan Mlčoch
25. 1. – 22. 4. 2007

www.upm.cz

Amerika byla vždy vnímána jako kontinent plný nových příležitostí a místo k svobodnějšímu životu. To si uvědomili i rodiče D. J. Růžičky, když se v jeho šesti letech vystěhovali se svými pěti dětmi z Českomoravské vysočiny do americké Nebrasky. Později přesídlili do New Yorku, kde syn dokončil lékařská studia a otevřel si ordinaci. Od roku 1909 se intenzivně věnoval fotografii a navázal kontakty s představiteli progresivní americké fotografie. Osudové bylo jeho setkání s Clarencem H. Whitem, se kterým se podílel roku 1916 na založení sdružení Pictorial Photographers of America.

Roku 1921 navštívil D. J. Růžička „starou vlast“ a zároveň zapůsobil na mladé fotografy – Josefa Sudka, Jaromíra Funkeho, Adolfa Schneebergera, Jana Lauschmanna, Jiřího Jeníčka a jejich generační druhy, ale současně i některé usedlejší kolegy, například Jaroslava Krupku, Jana Srpa, Aloise Zycha ad. Stoupenci této „nové školy“ se řídili Růžičkovým krédem dokonalý negativ = dokonalá zvětšenina a odmítali jakoukoliv další manipulaci ve fotografii. Pro jejich postoj se vžilo označení purističtí piktorialisté. Vedle nové estetiky a preference jiných technologických postupů fotografie se s příjezdem Růžičky v české fotografii objevilo i nové velké téma: Amerika a město New York. Růžička fotografoval v jižní části Manhattanu a v docích, v Centrálním parku, na dnes již neexistujícím Pensylvánském nádraží, na Páté avenue, Wall Street, u kostela Nejsvětější Trojice a na Brooklynském mostě. Fascinován byl i jednotlivými mrakodrapy (Empire State Building, Chrysler Building, Woolsworth Building ad.), Jiří Jeníček později psal o autorově „hymnické chvále“ mrakodrapů.

Ve dvacátých letech Růžička v Čechách propagoval při zhotovování fotografií měkce kreslící objektivy (při exponování nebo při práci na zvětšenině) a bromostříbrné papíry. Překvapivě progresivně se ale šestašedesátiletý autor zachoval roku 1936 při návratu z poslední návštěvy Čech, kdy si zakoupil nový kinofilmový aparát Kodak a barevný inverzní film. Na něj později exponoval řadu snímků, které jeho dílo znovu aktualizovaly.

V Čechách jeho výstavy ve dvacátých letech organizovali přátelé z pražského Českého klubu fotografů amatérů a Klubu fotografů amatérů na Královských Vinohradech, Růžička ale vystavoval též více než půl století na řadě míst po celém světě. V polovině padesátých let publikoval Jiří Jeníček v časopise Československá fotografie několik článků, ohlašujících návrat klasiků české moderní fotografie. Vedle Františka Drtikola, Eugena Wiškovského, Jaromíra Funkeho a Josefa Sudka to byl roku 1957 i Drahomír Josef Růžička. Současně vznikla i malá monografie, která vyšla o dva roky později v SNKLHU. Zařazením jeho medailonu do výstavy Osobnosti české fotografie I. roku 1973 byl návrat D. J. Růžičky do české fotografie završen.

zpět