Jan Brož
Jan Brož (*1988) - letošní diplomant Akademie výtvarných umění v Praze, finalista ESSL award, kreslíř, konceptuální umělec a částečně grafický designér. Ve výčtu bychom mohli pokračovat, ale i těchto pár kategorií nám o Janovi lecos napoví.

Brož, který započal své studium na akademii v ateliéru Vladimíra Skrepla v roce 2007, je umělcem, který s mladým elánem prozkoumává to nejsoučasnější, co je na poli umění a designu k vidění. Prahnutí po nových informacích ze světového uměleckého dění, vždy mít k dispozici „up to date“ zprávy ze světového výtvarného dění, znalost současných trendů ve všech sférách volného i užitého umění, obdivuhodná pracovitost, vytrvalost a schopnost networkingu - to je Jan Brož.
Směr podzimu Mřížka, progresso, ofset papír, 100x70 Navzdory všemu špatnýmu, progresso, archivní papír 50x35 Obálky, progresso, archivní papír 50x35 Slova jako světy, progresso, archivní papír 50x35
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Jan na sebe upozornil poměrně brzy po nástupu do školy projektem Svatozář, ve kterém zkoumal z různých úhlů pohledu auru, kunsthistorickou aureolu a metafyzickou rovinu Malevičova černého čtverce.
Velký projekt, mapující hvězdné dílo Kazimíra Maleviče, byl jakousi apoteózou a zároveň pečlivým mnohovrstevným stopováním vlivu ruské modernistické avantgardy na pozdější ismy - rešerší globálního dosahu tohoto uměleckého díla. Byl také snahou o rozšifrování galerijních tras a struktur. Zkoumal možnosti transkripce významu díla v jiných zemích, kontinentech a kulturních kontextech. Byl Benjaminovským terénním průzkumem možnosti ztráty aury díla prostřednictvím jeho převodu do jiných médií. Ať už jde o knihy, videa, fotografie, masové sdělovací prostředky nebo prostý plakát. „Lze auru apropriovat?“ - to byla jedna z ústředních otázek, kterou sobě i divákům Jan Brož položil.
Po Svatozáři přišlo období, v němž se Jan dostal k tvorbě, která by se dnes dala označit za jeho erbovní styl. Úzkostlivě precizní, časově nesmírně náročné kresby, pokryté souvislou vrstvou šrafury si opět (pro Brože typicky) apropriativně přivlastňují symboly, znaky, postavy i věci, které se různými cestami dostaly do všeobecného kulturního povědomí. Pseudomodernistická minimalizující kresebná forma, postmoderní obsah a zacházení se symboly. Vyobrazené předměty a motivy jsou všemožně deformovány, odhalujíce tak svou vyprázdněnost, skořápkovitost, nestálost. Slova a symboly se dnes mění na prázdná reklamní slogany slibující zábavu, luxus, pohodlí a peníze. Vize lepších zítřků se topí pod nánosem neupřímnosti, pokřivení, neúcty, korporátní logiky a kapitálu.
Modernistická nostalgie a vztah k utopii se u Jana Brože projevila i v jeho diplomové práci. Autorův třetí dlouhodobý projekt s názvem Nezvaný host, kolosální plán připomenutí tradice výroby tzv. bruselských lustrů ve fabrice v Rápotíně na Šumpersku, trval skoro 2 roky. Ovoce Brožovy dvouleté snahy mohli diváci nedávno ochutnat v pražské galerii Futura a nyní i v pražském Veletržním paláci.
Výsledkem snahy je limitovaná edice ohybaných skleněných širmů. Klasické kruhové, ledvinovité a trsátkovité tvary i sítotiskové geometrické vzory bruselského stylu nejsou však jenom designovou lahůdkou-reedicí plovoucí po retro vlně, která “Brusel” znovu objevila a zařadila jej mezi vyhledávanou komoditu na trhu se starožitnostmi. Jsou také připomenutím sociálních a politických tlaků, přerodů a změn na půdoryse jedné moravské továrny. Utopie a designový fetiš se zde spájí s reálnými historickými křivdami v podobě zmizení závodu během ekonomické transformace 90. let 20. století, ztráty zaměstnání pro stovky lidí, zničení speciálního stroje KOLM, nebo vytrháním německého nápisu z prvorepublikového praporu sklářských odborů v roce 1945.
V poslední době se Jan Brož opět vrací ke kresbám; zkouší též vytvářet objekty. S malířkou Pavlou Malinovou připravuje nové společné dílo. V galerii PAD, ve výloze showroomu Prague Art & Design v Martinské ulici, na kolemdoucí padají z jeho černých kreseb Ray-Ban brýle. Že by to by začátek dvou nových dlouhodobých cyklů? Nechme se překvapit.

MH