Letos diplomovala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v ateliéru intermediální konfrontace souborem Vytrhnutých obrazů. Zajímá ji nově vztah formy a obsahu díla, téma, které už postmoderní generace dávno odložila k ledu jako vzpomínku na marxistickou dialektiku. Dekonstrukcí obrazových informací a jejich novou konstrukcí se pokouší objevit jiné, skryté významy, nebo je náhodně záměrným posunutím prvků vytvořit. Její hra je komplikovaná a její výsledek může mít překvapivě rozdílné výstupy. Částečně se odkazují na její starší práce využívající jako skladebný a estetický motiv dřevěné intarzie.

 

 

Některé obrazy připomínají jakýsi vzorník formálních možností, v dalších se objevují prvky popkultury jako věčně iritující konfrontace vysokého a nízkého. Najednou se ale mezi portréty objeví portrét malého dítěte z kamenného náhrobku, osobní zkušenost autorky. Tu později zpracovala konceptuálně: nechala kamenorytce „vyrobit" rozesmáté portréty svých známých, které vyfotografovala. Vyvolává tak staré dobré duchy banálních otázek jako Co je autentické umění? Je nutné zvládat řemeslo a je náš navigovaný řemeslník umělec?

 

 
Náhrobky samotné - tato nebezpečná hra s živými - mají ale samozřejmě iks dalších asociací...