Malebné místo bývalého mlýna na Vltavě přestavěného ve 30. letech 20. století architektem Otakarem Novotným a vymalovaného malířem Emilem Fillou je od pádu komunismu stále nevyřešenou otázkou.

Původně byla budova postavena pro Spolek Mánes, jehož činnost s komunismem skončila (stát si památku zabral v roce 1956) a obnovena byla až po roce 1989. Od roku 1993 byla vlastníkem domu Nadace českého fondu umění, pohrobek bývalého socialistického fondu výtvarných umělců, která taky všechny bývalé majetky této instituce rychle vytunelovala. V 90. letech existoval vážně míněný vtip, že je potřeba ze stran umělců se nabourat do správní rady nadace, jelikož její skrytá moc je velká. To se také ukázalo, když začal dlouholetý soudní spor obnoveného Spolku Mánes s Nadací o vlastnictví budovy. Nadace spravovala i Novou síň a Špálovku, které postupně pustila.
Soud neuznal kontinuity činnosti Spolku, ačkoliv už tehdy byl důvod zastavení jeho činnosti – brzdil by výstavbu socialismu – protiústavní a neprokazatelný, a Mánes tak byl definitivně přiklepnut Nadaci. I když jde o multifunkční budovu, která si na svůj provoz může vydělat, přestože je primárně galerií, její život se potácel mezi strašným a nejhorším. Tu a tam se objevila zajímavá výstava (to však byla spíš souhra náhod), restaurace vykazovala úroveň 70. let, v dolním klubu hrála dechovka, kanceláře v patře se zoufale rozpadaly. Příprava rekonstrukce byla nutná. Nadaci své návrhy nabídl Tomáš Novotný, vnuk původního stavitele. Byl však odmítnut. Vloni započala rekonstrukce za 150 miliónů (zakázku získala Skanska), ale veřejnost neměla tušení, jak ji nadace zaplatí. Nyní se ukazuje, že dvě třetiny financí chybí, uvnitř nadace nastaly rošády a spekuluje se o tom, že Mánes přejde do soukromých rukou.
Nadace na případný úvěr zatím podle zákonů nemůže ručit budovou. Nejasnost dalších peněz stála údajně funkční místa předsedy a dvou členů správní rady, byla také ukončena spolupráce s architektkou interiérů. Bývalý předseda upozornil na možné spojení s bývalým šéfem ČEZ Martinem Romanem, který měl dotaci sto tisíc vyměnit za rozhodující pozice ve vedení Nadace. Roman to však zatím popřel. Do správní rady ale nastoupil nově teoretika kurátor Karel Srp, který byl kvůli propojování městské galerie se soukromými komerčními subjekty letos vyhozen z Galerie hlavního města Prahy. Nutno podotknout, že na počátku rekonstrukce se Mánes chlubil téměř nerealizovatelným mezinárodním programem a spoluprací s kurátorem Petrem Nedomou z Rudolfina. Kdo z pamětníků sleduje kauzu Mánes (ale i ti, kteří si jen tak mimoběžně uvědomují špatnou reputaci instituce obecně), nevěří Nadaci ani ň.
Nadace by měla urychleně všechny další kroky zprůhlednit veřejnosti. Jde o důležitou památku, jejíž program a úroveň může Praze přinést mezinárodní prestiž a proto by se o této nekonečné kauze mělo začít veřejně a razantně diskutovat.