text: Lenka Lindaurová

Který umělec reprezentuje tuto zemi na významné mezinárodní umělecké přehlídce Bienále v Benátkách, je patrně mnoha občanům úplně jedno. Pravda, není to událost, která hýbe jejich životy, je to však vizitka, jíž se představujeme v tzv. západním světě.

Každý rok na podzim před nadcházejícím rokem, kdy se koná bienále, je vypsána střídavě Národní galerií v Praze a Slovenskou národní galerií v Bratislavě (dualismus vznikl po rozdělení federace, jelikož pavilon na výstavišti v Benátkách byl postaven ve 30. letech minulého století jako československý) soutěž pro kurátory a umělce na návrh projektu pro reprezentační pavilon. Odborná komise vybere vítězný projekt a ten je půl roku poté realizován. Problém nastane, když se nesejdou dostatečně zajímavé a reprezentativní návrhy jako se to přihodilo letos.

Nedá se říci, že vždycky pavilon představoval špičku současného umění u nás, natož vůbec projekt, který by získal nějakou cenu bienále či aspoň větší pozornost. Čeští a slovenští umělci nejsou v zahraničí známí, proto nefunguje ani očekávání diváků. Tudíž například záměr představit „zasloužilého“ umělce není aktuální. O to větší svobodu má výběrová komise a v posledních letech také skutečně vybírala věci, které jsou spíš efektní, připravené a finančně únosné. Český kulturní kompromis.

Ani tentokrát to nebylo jinak. Komise v čele s bossem Národní galerie Milanem Knížákem se postavila za projekt Ireny Jůzové (1965) Kolekce – Série, který byl formálně dobře vybaven, svým obsahem je však naprosto průměrný a uměleckým časem provařený. Téma luxusního dokonalého butiku, v němž jsou ve vitrínách vystaveny otisky autorčiny kůže, je zcela banální a nepůvodní. O to ale nejde, ať autorka chodí se svou kůží na trh v podobě vlastních výstav, bienále je trochu jinou výkladní skříní. Nedá se však jednoznačně obvinit výběrová komise: nebylo totiž příliš z čeho vybírat. Všech dvacet projektů svědčilo o neprofesionalitě místního uměleckého prostředí. Umělci svou prezentaci podcenili, nebo si neuvědomovali kontext mezinárodní přehlídky, navrhující kurátoři rozepisovali své lyrické vize do nečitelnosti záměru, některé návrhy nenabízely konečné vizuální řešení, jiné návrhy zase vypadaly jako produkt kolující všemi možnými soutěžemi bez ohledu na jejich cíle atd.

Aby si poučený čtenář užil, jmenujme další zúčastněné umělce: Vladimír Skrepl – Petr Písařík, Jiří David, Václav Stratil – Peter Rónai, Markéta Othová, Jiří Černický – Krištof Kintera, Petr Kvíčala, Bedřich Dlouhý, Jiří Kovanda – Denisa Lehocká, Jan Stolín – Patrik Kovačovský ad. Nejambiciózněji by mohl znít projekt od americké kurátorky českého původu Charlotty Kotíkové se souhvězdím čtyř umělkyň Adrieny Šimotové, Louise Bourgeois, Kiki Smith a Denisy Lehocké, který by určitě zaujal, návrh však nepodával žádnou konkrétní vizi. Na úroveň zúčastněných projektů lze mít zřejmě různé osobní názory, rozhodování komise by ale mělo být objektivní. Protože jsem všechny návrhy viděla, pochybuji o tom. Je však rozhodnuto. Autorka se zapíše mezi tisíce jmen zúčastněných v celé historii bienále (toto téma zpracovával návrh jejího kolegy Jiřího Davida) a čas ukáže, jestli se stane bezejmennou.

Jen na okraj: mně by se líbil nerealizovatelný projekt umělecké skupiny František Lozinski sestávající z živého psího útulku a jeho patronů v podobě slavných umělců jako Picasso.

30. 10. 2006 se sešla odborná komise výběrového řízení pro návrh výtvarného řešení čs. pavilonu na 52.mezinárodním výtvarném bienále v Benátkách ve složení

Mgr. Marcel Fišer, ředitel Galerie Klatovy/Klenová

Aurel Hrabušický, Slovenská národná galéria

Prof. Milan Knížák, Dr. A.,generální ředitel Národní galerie v Praze

Marek Pokorný, ředitel Moravské galerie v Brně
Ak. mal. Štěpánka Šimlová

Doc. PhDr. Tomáš Vlček, ředitel sbírky moderního umění Národní galerie v Praze

a za přítomnosti zástupkyně MK ČR Mgr. Hany Prixové – Dvorské pod organizačním vedením hlavního kurátora pro Benátské bienále Doc. PhDr.Tomáše Vlčka zhodnotila 20 řádně odevzdaných projektů. Po důkladné diskuzi byl pro realizaci navržen a všemi hlasy schválen projekt Kolekce – série od Ireny Jůzové (1965 Hradec Králové, 1987 – 1989 VŠUP Praha, prof J. Solpera, 1989 – 1994 AVU Praha, prof. A. Veselý).

Komise při výběru vycházela z komplexnosti řešení projektu, jeho působivosti, spočívající v kombinaci a konfrontaci obecných a intimních aspektů života a z dokonalého technického zpracování, které umožnilo jasnou představu konečné realizace v benátském pavilonu, a které mnohé předložené projekty postrádaly.