Dům umění České Budějovice
Miloš Šejn, DICTIONARIVM
kurátor Michal Škoda
16. 8 –16. 9.  2007

www.mkdcb.cz

Z českých umělců, jejichž hlavním tématem je příroda, patří k nejvýznamnějším Miloš Šejn. Narodil se v roce 1947 v Jablonci nad Nisou, studoval  dějiny umění a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (1970-1975) a na téže univerzitě v letech 1973-1978 ještě výtvarnou výchovu, kde byli jeho učiteli Zdeněk Sýkora a Kamil Linhart. V 70. a 80. letech působil jako historik umění  v galerii v Hradci Králové. Od roku 1990 vyučuje na Akademii výtvarných umění v Praze jako docent a od roku 1991  vede školu konceptuálních tendencí. Žije v Jičíně, v jehož okolí vznikla značná část prací.
Miloš Šejn se od 60. let zabýval vědeckou a uměleckou reflexí přírody, přírodních procesů a krajiny. V té době mají počátek rozsáhlé sbírky nalezených materiálů, fragmentů neživé i živé přírody, fotografií, kresebných, textových a statistických záznamů. Autorovu uměleckou zkušenost rozšířilo výtvarné školení, které mu zprostředkovalo tradici koloristické výstavby obrazu a racionální pojetí umění a soudobé konceptuální umění s dematerializací uměleckého díla. Ani jedna z těchto tendencí se nestala bezezbytku určující, obě ovšem vstoupily do Šejnovy individuální poetiky.
Ve srovnání s generačními vrstevníky, orientovanými na přírodní témata, tedy Milanem Maurem, Václavem Malinou, Jiřím Kubovým a Marianem Pallou, je charakteristické střídání médií od tradičních, přenesených do konkrétních míst v krajině, po statický a dynamický technický obraz, nejnověji využití digitální vizuální technologie, dále rozpětí mezi intelektuální, racionální reflexí a smyslovou bezprostředností a rovněž důraz kladený na tělo umělce a jeho fyzické nasazení v performancích, akcích, kresebných gestech a dotecích.
Tematickými oddíly, které se v Šejnově díle v různých variacích vracejí, jsou především místo a možnosti jeho aktualizace, pohyb - putování (písemný a vizuální záznam), fyzický kontakt (stopa, otisk, frotáž, vtírání pigmentu), světlo (sluneční paprsky, oheň), kolekce (sbírky přírodnin a reliktů z akcí, zvláštním motivem se stávají měřítka třídění materiálu), interpretace vyobrazení a textů s přírodní tematikou, kniha (autorská, interpretovaná zásahy). Všechny uvedené oddíly jsou zapojeny do ústředního dynamického významového principu vymezujícího postavení člověka a přírody; vztah mezi vnímajícím subjektem a krajinou coby objektem se v Šejnově přístupu proměňuje v kontakt poskytující prožitek jednoty univerza.
Výstava v Domě umění v Českých Budějovicích je přehledem postupů a technik používaných autorem během posledních zhruba patnácti let. Vychází přitom z principu katalogového soupisu a slovníkových hesel, tzn. z výčtu aktivit v úhrnu přesahujícího pozornost diváka. Vedle videozáznamů z akcí a odděleného zvukového záznamu obsahuje výtvarnou kreaci vytvořenou na místě pro tuto výstavu, práce s přírodními pigmenty, instalaci reliktů z akcí a zásahy do historických ilustrací.

zpět