Museum Kurhaus Kleve
Robert Indiana

26. 8. 2007-6. 1. 2008
kurátor Guido de Werd

Museum Wiesbaden
20. 1.-18. 5. 2008

Ex-princ pop-artu
Čestmír Lang

Moje věci sice působí jako čistý pop-art. Přitom jsem nikdy nevytvořil obraz bez poselství, ať už se přitom jedná o historické, literární nebo biografické pozadí, složitou hru s čísly nebo o slovní hříčky.
Robert Indiana, 1991

Dílo Roberta Indiany, v šedesátých a sedmdesátých letech nejpopulárnějšího autora pop-artu vedle Andyho Warhola, ožívá právě na německé půdě v retrospektivní přehlídce k jeho osmdesátinám. V lednu příštího roku se bude stěhovat z dolnorýnského Kleve do Wiesbadenu, hlavního města Hessenska.

Dvojznačné objekty
Tvorba Roberta Clarka, který si své umělecké jméno vypůjčil od amerického státu, kde se narodil, dostala rozhodující impuls koncem padesátých let. Tehdy pod vlivem Ellswortha Kelleyho, s nímž několik let spolupracoval, vznikaly Herms, materiálové asambláže o velikosti lidské postavy, jejichž základem byly staré dřevěné trámy. Na ně maloval Indiana abstraktní znaky z repertoáru svých kreseb: kruhy, šipky nebo barevné pruhy, čísla a písmena. Herms, nazvané podle antických kultovních míst k úctě boha Herma, se pohybovaly na hranici mezi objektem a starověkou stélou. Připojená dřevěná kola sugerující křídla poslů antického boha současně umožňovala jejich snadný transport.

Ikony Amerického snu
Poté Indiana propadl pop-artu. Svůj první obraz z roku 1960 nazval příznačně American Dream. Ten založil jeho proslulost jako tvůrce geometricky stylizovaných, jasných forem. Do později standardizované podoby čtyř kruhů v barvách americké vlajky s pěticípými hvězdami umístil magická čísla 29 - 37 - 40 a 66 a nápisy TILT a TAKE IT ALL. Čísla měla kryptografický význam - znamenala čtyři highways, po nichž umělcův otec jezdil v době velké hospodářské krize jako obchodní zástupce a bezúspěšně se honil za svým americkým snem. Komentář, který později Indiana podal byl zdrcující: v době, kdy jsem svůj první obraz namaloval, byl pojem amerického snu prázdným slovem, pro nás, stejně tak jako pro mnoho normálních Američanů, už dávno nic neznamenal.
V těchto plátnech mohl rozvinout své schopnosti minimálních tvarových a znakových variací, v nejrůznějších barevných odstínech, na jejichž vylaďování pracoval tak, aby dosáhl nejsilnějšího vizuálního účinku.

Rodinné šifry a flower power
Postavy otce a matky procházejí v zašifrované podobě celé Indianovo dílo.V jeho číselných malbách je otci přisouzena šestka, což je měsíc jeho narození a také rok jeho smrti (1966). Matka se zase připomíná slovy EAT a DIE - poslední slovo, které k němu na smrtelné posteli promluvila bylo právě EAT.
Slovo LOVE - podle Indiany jednoslovná báseň - ho inspirovalo k sérii maleb, která ho nejvíce proslavila. V původní klasické podobě jsou čtyři písmena rozdělena do dvou řádků a jsou tak vtěsnána do čtvercového formátu tak, že se dotýkají okraje obrazu. Písmeno O je přitom nakloněno o 45 stupňů doprava. Rozdělení barev a ostré kontrasty mezi nimi vyvolávají vědomě zamýšlenou iritaci mezi spojeným tvarem čtyř písmen a pozadím. Pro mnohé kritiky jsou obrazy série LOVE blíže op-artové iluzi než pop-artu. LOVE se stala Indianovým logem a v průběhu desetiletí ze z tohoto útvaru vytvořil v nejrůznějších barevných variacích grafiky, rozměrné obrazy i tapisérie. Zapomněl jen na jediné - nechat si základní formu patentovat.

Vizuální básně
Indianova tvorba do značné míry připomíná práci básníka - minimalisty, který své verše ve stylu poetických minimalistů zjednodušuje a zhušťuje do podoby kompaktního, nejpregnantnějšího poselství. Jeho schopnost vizualizace barvy a základních tvarů do maximální intenzity působení je tak ojedinělá, že se řada jeho číselných obrazů stala jakýmsi automaticky fungujícím, telegrafickým poselstvím Ameriky.