Interaktivní expozice v Muzeu hudby koncipována Petrem Niklem, nepřehlédnutelnou postavu české kulturní scény a také exčlenem výtvarné skupiny Tvrdohlaví, vás podobně jako před šesti lety projekt Hnízda her v Rudolfinu vtáhne do děje a ohromí možností vidět konečně výstavní koncept bez patosu, inspirovaný prostou radostí ze hry.
V nádherné dvoraně Muzea hudby obkroužené soustavou balkónů se divák může ponořit do světa nevšední fantazie. Řada objektů, instalací a soch si pohrává s možnostmi zvuku a pohybu. Divák se zde tak setkává s interaktivními instalacemi, do kterých může přímo vstupovat, dotýkat se jich a užívat si radost z hluků, ruchu, šumů, světelných efektů. Proti konzervativně vnímanému umění je zde jeho percepce postavena na aktivitě diváka. Dotýkání se, způsobování hluku, nevšední pohledy či přímé zalézání do některých objektů vytváří atmosféru velkého nápaditého hřiště s nevšedními hračkami, které si všechny můžete vyzkoušet a nikdo vás nebude okřikovat.
Kromě Petra Nikla se na tomto projektu podílí ještě několik autorů zabývajících se prolínáním vizuálního umění a hudby. Jejich díla nám ukazují, že umění nemusíme vnímat jako něco vážného a hlubokomyslného, ale i s lehkostí a potěšením.
Petr Nikl vytvořil v kontextu díla J. A. Komenského Labyrint světa a ráj srdce pro centrální dvoranu nafukovací instalaci v podobě Srdce do kterého můžete vejít a rázem se tak ocitnout v imaginární krajině připomínající rozkošný a zapomenutý ráj dětských fantazií. Další autoři jsou zastoupeni roztodivnými objekty a instalacemi; mimo jiné je tu od Jaroslava Kořána, experimentálního hudebníka a zakladatel legendárního Orchestru země snivců, podivuhodný bicí nástroj nazvaný Orloj snivců. Dalším zastoupeným umělcem je Martin Janíček věnující se dlouhodobě prostupování hudební a vizuální stránky současného umění, jehož objekt Hrací válec diváci mohu sami uvést do pohybu a vytvářet tak vlastní harmonické struktury. Objekt nazvaný Motýl zpěvavý od Luboše Fidlera, matadora české experimentální hudby, je zároveň klávesový nástroj i vizuální objekt jehož pianová mechanika rozeznívá hliníkové tyče, až vás z toho zvuku mrazí v zádech. Dalšími autory objektů jsou například Čestmír Suška a Milan Cais, Ondřej Smeykal.
Tato nevšední výstava je součástí rozsáhlého projektu Pampaedia (Všeobecné zušlechťování myslí) v duchu odkazu Jana Amose Komenského a měla světovou premiéru loni v červnu v Paříži. Po jejím skončení v Muzeu hudby se objeví také v Brně, Kroměříži, Opavě, ale i ve Florencii a Kanadě. Součástí výstavy jsou četné doprovodné akce, každý večer zde probíhají hudební a divadelní experimenty. Nezbývá než dodat užijte si šelest …. Mkz 25.3.07
Karel Zavadil