Autoban a De La Espada
V novém projektu nábytkářské firmy De La Espada, která byla v roce 1993 založena nedaleko Madridu je hlavním trumfem spojení velice kvalitní výroby masivního dřevěného nábytku a nového designérského přístupu studia Autoban z Istanbulu. Projekt s názvem Autoban built by Da La Espada byl představen v květnu na letošním New Yorském veletrhu nábytku ICFF. Studio Autoban dnes patří mezi nejprogresivnější designérská studia v Evropě. Bylo založeno v roce 2003 architektkou Seyhan Özdemir a interiérovým designérem Sefer Caglar. Dvojice se zaměřuje převážně na interiéry restaurací a butiků, věnuje se však i návrhům solitérních kusů nábytku. Jejich jednoduchý svěží funkční a nadčasový design vytvořený převážně z přírodních materiálů skvěle koresponduje se zaměřením firmy De La Espada, která ve své produkci navazuje na to nejlepší z moderního skandinávského designu.
Autoban vytvořil pro De La Espada kolekci 12 kusů nábytku. Od postele, přes houpací křeslo až po stropní osvětlení. Vše je dostupné v dubovém či ořechovém dřevě, které je doplněno bohatou škálou různých druhů textilních nebo kožených potahů. Vznikl tak velice moderní, ale zároveň praktický soubor, který se hodí k jakémukoliv všednímu používání.

Křehká krása kabelek
Amerika, padesátá léta, doba rozkvětu a prosperity. Doba rock n‘ rollu a příjemného poválečného designu manželů Eamesových. Padesátá léta přinášejí velké změny i v módě. Je to období, kdy se předválečná elegance spojuje s novým moderním švihem. Příkladem tohoto spojení mohou být i velice originální kabelky od amerických firem Wilardy,Llewellyn, Patricia of Miami a dalších. Tyto společnosti během padesátých let produkovaly úžasné umělecké kreace v podobě nadčasových kabelek a dalších módních doplňků. Originální kabelky v sobě spojují tradiční dekorativnost a pompéznost předválečné smetánky a jednoduchost ve tvaru a materiálech nové poloviny století. Materiály jako plast, dřevo, textil a sklo jsou sestaveny do nečekaných tvarů, které bychom předtím u kabelek vůbec neočekávali. Dnes se některé kousky staly velice vyhledávaným sběratelským artiklem.
Tvarová rozmanitost kabelek Wilardy nebo Llewellyn je ohromující. Od jednoduchých z průhledných plastů až po perleťové posázené polodrahokamy nebo mušlemi, které vypadají jako nenositelné, velice křehké klenoty. Vyjadřují zcela duch doby. Okázalost versus nová svoboda a volnost. I díky tomu si některé z modelů zahrály v mnoha typických poválečných amerických filmech. Oblíbila si je celá řada hvězd, ale i neznámých krásek.
Kabelky Wilardy, Llewellyn a Patricia of Miami se staly fenoménem doby, v které vznikly a i dnes nám svým charakterem tuto dobu velice přibližují.

Wilardy

Llevellyn

Patricia of Miami

Kino Máj v Doksech
Budova kina Máj v Doksech nám může připomenout zlatou éru městečka u Máchova jezera, které bylo za minulého režimu francouzskou riviérou Československa. Díky velkému rozvoji rekreace a turistiky se Doksy staly letním centrem. A samozřejmě, že nesmělo chybět ani moderní kino.
To se začalo stavět v roce 1959 podle návrhu architekta Ještědu, Karla Hubáčka. Kino v Doksech je jeho první realizovanou stavbou. Budova kina Máj byla dokončena a slavnostně otevřena v roce 1963. Na první pohled stavba zaujme svým elegantním a organickým tvarováním. To můžeme vidět hned na přední fasádě, která připomíná kýl velké lodi. Stavba není nepodobná o něco starším architektonickým kreacím Američana Franka Lloyda Wrighta. V přední části se v prvním patře, které je neseno sloupy, se dříve nacházela prosklená kavárna, kam pronikalo světlo zajímavě řešeným prosklením, jež lemuje sedlovou střechu stavby. Dnes tu můžeme vidět špinavými okny neutěšený interiér. Na obou postranních fasádách nás zejména zaujme konstrukční křivka, která dává zvenku tušit polohu vnitřního sálu. Té jsou stejným tvarováním přizpůsobeny i okna a dveře. Protože je budova zčásti ve svahu, zadní hmota stavby je velice malá a nenápadná. Zadní strana kina vypadá jak obyčejný domek.
Dříve diváci mohli před filmem odpočívat v prostorném foyer s koženými křesly. Poté se dvouramenným schodištěm, které bylo netradičně umístěno za plátnem přesunuli do sálu. Dnešní interiéry stavby už nejsou bohužel původní. Kino totiž prošlo během osmdesátých let rekonstrukcí. A tak je dnes v kině červený interiér s koženkovými křesly, které lemují stěny foyer.

Design pro ostatních 90%
Krásu a funkčnost designu si podle výstavy v Cooper-Hewitt museu v New Yorku užívá jen 10% obyvatel Země. Výstava s názvem Design pro ostatních 90% představuje alternativní design, používaný hlavně v chudých rozvíjejících se zemích. Jsou zde představeny nízko nákladové přístřešky, výrobky ke vzdělávání, léčbě, ušetření energie nebo k cestování, které byly vyvinuty designéry a inženýry pro ulehčení života v málo rozvinutých zemích. Na výstavě můžeme vidět dnes už také ikonický kulatý kanystr, který slouží hlavně ve střední Africe k donášení vzdálené pitné vody. Velice zajímavým výrobkem je laptop, který stojí pouhých 100 dolarů a je tedy dostupný i pro chudé obyvatelstvo. Zevnějškem počítače se zabýval americký designér Yves Behár. Expozice potrvá až do 23. září.

Yves Behár, Laptop