Jan Brož (*1988) - letošní diplomant Akademie výtvarných umění v Praze, finalista ESSL award, kreslíř, konceptuální umělec a částečně grafický designér. Ve výčtu bychom mohli pokračovat, ale i těchto pár kategorií nám o Janovi lecos napoví.
Brož, který započal své studium na akademii v ateliéru Vladimíra Skrepla
v roce 2007, je umělcem, který s mladým elánem prozkoumává to
nejsoučasnější, co je na poli umění a designu k vidění. Prahnutí po
nových informacích ze světového uměleckého dění, vždy mít k dispozici
„up to date“ zprávy ze světového výtvarného dění, znalost současných
trendů ve všech sférách volného i užitého umění, obdivuhodná
pracovitost, vytrvalost a schopnost networkingu - to je Jan Brož.
Jan na sebe upozornil poměrně brzy po nástupu do školy projektem
Svatozář, ve kterém zkoumal z různých úhlů pohledu auru,
kunsthistorickou aureolu a metafyzickou rovinu Malevičova černého
čtverce.
Velký projekt, mapující hvězdné dílo Kazimíra Maleviče, byl jakousi apoteózou a zároveň pečlivým mnohovrstevným stopováním vlivu ruské modernistické avantgardy na pozdější ismy - rešerší globálního dosahu tohoto uměleckého díla. Byl také snahou o rozšifrování galerijních tras a struktur. Zkoumal možnosti transkripce významu díla v jiných zemích, kontinentech a kulturních kontextech. Byl Benjaminovským terénním průzkumem možnosti ztráty aury díla prostřednictvím jeho převodu do jiných médií. Ať už jde o knihy, videa, fotografie, masové sdělovací prostředky nebo prostý plakát. „Lze auru apropriovat?“ - to byla jedna z ústředních otázek, kterou sobě i divákům Jan Brož položil.
Po Svatozáři přišlo období, v němž se Jan dostal k tvorbě, která by se dnes dala označit za jeho erbovní styl. Úzkostlivě precizní, časově nesmírně náročné kresby, pokryté souvislou vrstvou šrafury si opět (pro Brože typicky) apropriativně přivlastňují symboly, znaky, postavy i věci, které se různými cestami dostaly do všeobecného kulturního povědomí. Pseudomodernistická minimalizující kresebná forma, postmoderní obsah a zacházení se symboly. Vyobrazené předměty a motivy jsou všemožně deformovány, odhalujíce tak svou vyprázdněnost, skořápkovitost, nestálost. Slova a symboly se dnes mění na prázdná reklamní slogany slibující zábavu, luxus, pohodlí a peníze. Vize lepších zítřků se topí pod nánosem neupřímnosti, pokřivení, neúcty, korporátní logiky a kapitálu.
Modernistická nostalgie a vztah k utopii se u Jana Brože projevila i v jeho diplomové práci. Autorův třetí dlouhodobý projekt s názvem Nezvaný host, kolosální plán připomenutí tradice výroby tzv. bruselských lustrů ve fabrice v Rápotíně na Šumpersku, trval skoro 2 roky. Ovoce Brožovy dvouleté snahy mohli diváci nedávno ochutnat v pražské galerii Futura a nyní i v pražském Veletržním paláci.
Výsledkem snahy je limitovaná edice ohybaných skleněných širmů. Klasické kruhové, ledvinovité a trsátkovité tvary i sítotiskové geometrické vzory bruselského stylu nejsou však jenom designovou lahůdkou-reedicí plovoucí po retro vlně, která “Brusel” znovu objevila a zařadila jej mezi vyhledávanou komoditu na trhu se starožitnostmi. Jsou také připomenutím sociálních a politických tlaků, přerodů a změn na půdoryse jedné moravské továrny. Utopie a designový fetiš se zde spájí s reálnými historickými křivdami v podobě zmizení závodu během ekonomické transformace 90. let 20. století, ztráty zaměstnání pro stovky lidí, zničení speciálního stroje KOLM, nebo vytrháním německého nápisu z prvorepublikového praporu sklářských odborů v roce 1945.
V poslední době se Jan Brož opět vrací ke kresbám; zkouší též vytvářet objekty. S malířkou Pavlou Malinovou připravuje nové společné dílo. V galerii PAD, ve výloze showroomu Prague Art & Design v Martinské ulici, na kolemdoucí padají z jeho černých kreseb Ray-Ban brýle. Že by to by začátek dvou nových dlouhodobých cyklů? Nechme se překvapit.
MH
Velký projekt, mapující hvězdné dílo Kazimíra Maleviče, byl jakousi apoteózou a zároveň pečlivým mnohovrstevným stopováním vlivu ruské modernistické avantgardy na pozdější ismy - rešerší globálního dosahu tohoto uměleckého díla. Byl také snahou o rozšifrování galerijních tras a struktur. Zkoumal možnosti transkripce významu díla v jiných zemích, kontinentech a kulturních kontextech. Byl Benjaminovským terénním průzkumem možnosti ztráty aury díla prostřednictvím jeho převodu do jiných médií. Ať už jde o knihy, videa, fotografie, masové sdělovací prostředky nebo prostý plakát. „Lze auru apropriovat?“ - to byla jedna z ústředních otázek, kterou sobě i divákům Jan Brož položil.
Po Svatozáři přišlo období, v němž se Jan dostal k tvorbě, která by se dnes dala označit za jeho erbovní styl. Úzkostlivě precizní, časově nesmírně náročné kresby, pokryté souvislou vrstvou šrafury si opět (pro Brože typicky) apropriativně přivlastňují symboly, znaky, postavy i věci, které se různými cestami dostaly do všeobecného kulturního povědomí. Pseudomodernistická minimalizující kresebná forma, postmoderní obsah a zacházení se symboly. Vyobrazené předměty a motivy jsou všemožně deformovány, odhalujíce tak svou vyprázdněnost, skořápkovitost, nestálost. Slova a symboly se dnes mění na prázdná reklamní slogany slibující zábavu, luxus, pohodlí a peníze. Vize lepších zítřků se topí pod nánosem neupřímnosti, pokřivení, neúcty, korporátní logiky a kapitálu.
Modernistická nostalgie a vztah k utopii se u Jana Brože projevila i v jeho diplomové práci. Autorův třetí dlouhodobý projekt s názvem Nezvaný host, kolosální plán připomenutí tradice výroby tzv. bruselských lustrů ve fabrice v Rápotíně na Šumpersku, trval skoro 2 roky. Ovoce Brožovy dvouleté snahy mohli diváci nedávno ochutnat v pražské galerii Futura a nyní i v pražském Veletržním paláci.
Výsledkem snahy je limitovaná edice ohybaných skleněných širmů. Klasické kruhové, ledvinovité a trsátkovité tvary i sítotiskové geometrické vzory bruselského stylu nejsou však jenom designovou lahůdkou-reedicí plovoucí po retro vlně, která “Brusel” znovu objevila a zařadila jej mezi vyhledávanou komoditu na trhu se starožitnostmi. Jsou také připomenutím sociálních a politických tlaků, přerodů a změn na půdoryse jedné moravské továrny. Utopie a designový fetiš se zde spájí s reálnými historickými křivdami v podobě zmizení závodu během ekonomické transformace 90. let 20. století, ztráty zaměstnání pro stovky lidí, zničení speciálního stroje KOLM, nebo vytrháním německého nápisu z prvorepublikového praporu sklářských odborů v roce 1945.
V poslední době se Jan Brož opět vrací ke kresbám; zkouší též vytvářet objekty. S malířkou Pavlou Malinovou připravuje nové společné dílo. V galerii PAD, ve výloze showroomu Prague Art & Design v Martinské ulici, na kolemdoucí padají z jeho černých kreseb Ray-Ban brýle. Že by to by začátek dvou nových dlouhodobých cyklů? Nechme se překvapit.
MH