Malebné místo bývalého mlýna na Vltavě přestavěného ve 30. letech 20. století architektem Otakarem Novotným a vymalovaného malířem Emilem Fillou je od pádu komunismu stále nevyřešenou otázkou.

Původně
byla budova postavena pro Spolek Mánes, jehož činnost s komunismem
skončila (stát si památku zabral v roce 1956) a obnovena byla až po roce
1989. Od roku 1993 byla vlastníkem domu Nadace českého fondu umění,
pohrobek bývalého socialistického fondu výtvarných umělců, která taky
všechny bývalé majetky této instituce rychle vytunelovala. V 90. letech
existoval vážně míněný vtip, že je potřeba ze stran umělců se nabourat
do správní rady nadace, jelikož její skrytá moc je velká. To se také
ukázalo, když začal dlouholetý soudní spor obnoveného Spolku Mánes s
Nadací o vlastnictví budovy. Nadace spravovala i Novou síň a Špálovku,
které postupně pustila.
Soud neuznal kontinuity činnosti Spolku, ačkoliv už tehdy byl důvod
zastavení jeho činnosti – brzdil by výstavbu socialismu – protiústavní a
neprokazatelný, a Mánes tak byl definitivně přiklepnut Nadaci. I když
jde o multifunkční budovu, která si na svůj provoz může vydělat,
přestože je primárně galerií, její život se potácel mezi strašným a
nejhorším. Tu a tam se objevila zajímavá výstava (to však byla spíš
souhra náhod), restaurace vykazovala úroveň 70. let, v dolním klubu
hrála dechovka, kanceláře v patře se zoufale rozpadaly. Příprava
rekonstrukce byla nutná. Nadaci své návrhy nabídl Tomáš Novotný, vnuk
původního stavitele. Byl však odmítnut. Vloni započala rekonstrukce za
150 miliónů (zakázku získala Skanska), ale veřejnost neměla tušení, jak
ji nadace zaplatí. Nyní se ukazuje, že dvě třetiny financí chybí, uvnitř
nadace nastaly rošády a spekuluje se o tom, že Mánes přejde do
soukromých rukou.

Nadace
na případný úvěr zatím podle zákonů nemůže ručit budovou. Nejasnost
dalších peněz stála údajně funkční místa předsedy a dvou členů správní
rady, byla také ukončena spolupráce s architektkou interiérů. Bývalý
předseda upozornil na možné spojení s bývalým šéfem ČEZ Martinem
Romanem, který měl dotaci sto tisíc vyměnit za rozhodující pozice ve
vedení Nadace. Roman to však zatím popřel. Do správní rady ale nastoupil
nově teoretika kurátor Karel Srp, který byl kvůli propojování městské
galerie se soukromými komerčními subjekty letos vyhozen z Galerie
hlavního města Prahy. Nutno podotknout, že na počátku rekonstrukce se
Mánes chlubil téměř nerealizovatelným mezinárodním programem a
spoluprací s kurátorem Petrem Nedomou z Rudolfina. Kdo z pamětníků
sleduje kauzu Mánes (ale i ti, kteří si jen tak mimoběžně uvědomují
špatnou reputaci instituce obecně), nevěří Nadaci ani ň.
Nadace by měla urychleně všechny další kroky zprůhlednit veřejnosti. Jde
o důležitou památku, jejíž program a úroveň může Praze přinést
mezinárodní prestiž a proto by se o této nekonečné kauze mělo začít
veřejně a razantně diskutovat.