GALERIA UTOPIA PARKWAY
Calle Reina 11, Madrid
JANA KASALOVÁ
TABULAE TERRAE
26. 4. 2007 – 26. 6. 2007
Ze skleněné vázy Vasa se stala jedna s ikon
designu konce dvacátého století. Když v roce 1936 Alvar Alto pracoval
na tvaru vázy, nechal se inspirovat mapami a leteckými snímky finské
krajiny. Velmi podobným způsobem postupuje Jana Kasalová při práci na
svých kresbách. Na průhledný španělský kladívkový papír přenáší části
současných i starých map, překrývá je a otisky posouvá. Plochu papíru
pak oboustranně pokresluje různě tvrdými tužkami a na mléčně bílé,
jakoby zamlžené ploše, zakresluje cesty a směry lidské civilizace,
větrné, energetické a zvukové proudy, lidské a zvířecí trasy putování
krajinou. Tak vznikají černobílé, skoro abstraktní struktury. Částečná
průhlednost papíru s oboustrannou kresbou dociluje podivný náznak
prostoru, ve kterém se někdy objeví část otisku tlumeně barevné reálné
mapy, fantazijní postava putujícího člověka, trasy tažných ptáků a
náznak hlav posledních stád divokých zvířat směřujících za potravou.
Některé kresby jsou zahuštěné do těžko dešifrovatelné skoro monochromní
spleti, na jiných jsou strohé a oproštěné linie jen několika
energetických a zvukových drah, někdy jednoduchých obrysů, jakýchsi
ostrovů viděných z výšky. Kresby Jany Kasalové tak připomínají různé
podoby krajin, které známe z fascinujících pohledů z kulatého okénka
vysoko letícího stroje. Cesty, přelety, vzdálenosti a výšky, byly také
donedávna životem umělkyně, která po dokončení českých škol pokračovala
ve studiích a existenci mimo republiku. Ten, kdo navštíví tento měsíc
Madrid, si může v centru města v galerii Utopia Parkway prohlédnout
výstavu kreseb a obrazů Jany Kasalové. Nestává se často, aby
nejrespektovanější kulturní příloha španělských novin věnovala českému
výtvarnému umění polovinu jedné strany. Stalo se tak 26. 5. 07 v
sobotní rozsáhlé příloze BABELIA madridského vydání EL PAIS článkem
uznávaného kritika Francisco Calvo Serraller. Kromě jiného v něm píše:
Popis identity této mladé české umělkyně má hluboké a spletité kořeny.
Ty nás na jedné straně přenesou k improvizované kaligrafii, kterou
doporučoval Leonardo krajinářům. Měli začít u malé skvrny na zdi a na
jejim základě by měli dát křídla své fantasii. Je to technika kterou
použili surrealisté nebo spisovatel Strindberg ve svém grafickém díle.
Najdeme zde i stopy vytříbeného kulturního fenoménu černého divadla
její rodné země. Na výstavě Kasalová používá jako podklad mapy měst,
které překresluje tak dlouho až se sloučí v její vlastní vnitřní
kartografii. Svou jemnou kreslířskou linkou znovu vytváří totemický
rukopis jeskyně Lascaux, překrýváním toho nejbližšího a nejintimnějšího
s tím co je nejvíce vzdáleno. Na základě těchto ikonických rezonancí,
formálně Jana Kasalová odkazuje na kresbu Josepha Beuyse. Jejich jemné
a neklidné linky v divákově paměti zanechají nesmazatelné stopy.
Takový je neklid umělce, který objevuje a sestavuje mapu paměti mozku,
která se nejasně dere napovrch i když každé z jejích ostrých vláken je
jasné a evokuje něco výjimečného a neopakovatelného.
Jana Kasalová se narodila v roce 1974 v Turnově. V letech 1988 až 1992
studovala Střední umělecko-průmyslovou školu textilní v Brně. Od roku
1992 pokračovala ve studiích v ateliéru malby na Fakultě výtvarných
umění v Brně, nejprve u profesora Miloslava Štolfy a od roku 1996 u
profesora Jiřího Načeradského, u kterého také svá studia ukončila v
roce 1999. V roce 1997 odjela na University of Southampton, Winchester
School of Art do Velké Británie (prof. Vanessa Jackson) a následující
rok do Španělska, kde dokončila svoji diplomovou práci. Po dokončení
studií u profesora Načeradského v roce 1999 odjela na studijní stáž do
New Yorku. V roce 2000 získala státní španělské stipendium, stipendium
VIZE 97. a začala postgraduální studium výtvarných umění na Universidad
Castilla-La Mancha v Cuence a studium arteterapie na Universidad
Complutense v Madridu. V letech 2003 až 2004 žila a tvořila v Londýně a
Paříži.
Jaroslav Krbůšek