Dům umění města Brna
Dům pánů z Kunštátu, Brno
Katarzyna Kozyra
In Art Dreams Come True / V umění se sny stávají skutečností
kurátoři Hanna Wróblewska a František Kowolowski
28. 2.- 8. 4. 2007
www.dumb.cz

Katarzyna Kozyra (1963), mezinárodně uznávaná polská umělkyně, autorka mnoha kontroverzních soch a videoinstalací, je představitelkou tzv. kritického umění. Studovala Akademii výtvarných umění ve Varšavě (1988–1993) v ateliéru Grzegorza Kowalského. Proslavila se pracemi Pyramida zvířat (1993), v níž drasticky tematizuje problém smrti, nebo videem Mužské lázně (1999), za který dostala zvláštní cenu poroty 48. Mezinárodního bienále umění v Benátkách. Kozyra se musela charakterizovat do mužské podoby (umělé ochlupení a silikonový penis). Tímto lstivým způsobem umělkyně získala přístup do mužského světa. Poslední mnohovrstevnatý projekt In Art Dreams Come True je projekt, kterému se Katarzyna Kozyra věnuje od roku 2003. Jeho součástí jsou performance, polodivadelní představení, happeningy s účastí publika a filmy. Při tvorbě svých děl působí Kozyra vždy jako režisérka, hlavní aktérka a zároveň jako matérie v rukou svých rádců – Glorie Viagra a Maestro –, kteří jí pomáhají ztělesňovat různé role. Berlínský transvestita Gloria (jehož autorka považuje za vzor „pravého ženství“) a Maestro (učitel operního zpěvu Grzegorz Pitułej) uvádějí svoji svěřenkyni Kozyru do světa plného strojenosti, konvence a pózy. Všechny tyto prvky se objevují v každé z uměleckých kreací, které Kozyra představuje – ať už jde o operní divu, homosexuála-transvestitu, Olympii z Offenbachovy opery či Sněhurku ze známé pohádky.

Na výstavě v Domě pánů z Kunštátu budou prezentovány následující filmy:

1. Non so piu (Už nevím , Videoinstalace, 2004

První část cyklu, později pojmenovaného In Art Dreams Come True . Mnohaobrazová instalace představuje autorčiny pokusy o proniknutí do světů, jež jí připadají zároveň podivné i lákavé, do světů, jimiž ji provázejí Gloria Viagra a Maestro. Hlavním úkolem Glorie je pomoci Kozyře, aby sama v sobě objevila „ženu“, přičemž autorka právě Glorii (tj. Michela převlečeného za ženu) považuje za dokonalou ukázku či vtělení ženy. Maestro – vždy strojený v životě stejně jako na jevišti – představuje svět opery, svět vypjatých citů a emocí, vyjadřovaných afektovaným pěveckým stylem zdůrazňujícím pocit vyumělkovanosti. Ve snaze vyjádřit své city hlasem studuje Kozyra klasický zpěv, cvičí všechny árie, které jí Maestro uložil, včetně Cherubína z Figarovy svatby (postava zpívá v převlečení za ženu). Videoinstalaci tvoří velkoplošná projekce filmové upoutávky a dalších devět filmů (Makeup, Sven, Backstage, Shopping, Clubs, Callas, The Maestro, The Devil, Kitkat), které se původně promítaly v prostoru podobném bludišti a jednotlivé projekce od sebe byly odděleny závěsy. Název pochází z Cherubínovy árie v Mozartově Figarově svatbě („Nevím, kdo jsem, ani co dělám...“). Filmy z této instalace, uzavřené ve vitríně, se promítají jen určité dny v týdnu od tří do pěti hodin odpoledne.

2. Nightmare (Noční můra), Performance s tvůrčím zapojením publika, 2004, Teatro Sociale, Trento

Představení Nightmare se konalo 28. května 2004 v divadle Teatro Municipale a bylo prvním z řady performancí a akcí realizovaných v rámci cyklu In Art Dreams Come True . Katarzyna Kozyra v něm představuje operní pěvkyni, jež má v noci před vystoupením sen. Zpočátku se vše odehrává jako při běžném operním představení, ale následně se začíná vršit jedna podivná událost přes druhou, až to vyvolá dojem, jako bychom byli svědky něčího spletitého zlého snu. Každý další čin jen zhoršuje situaci: pěvkyně zjišťuje, že vůbec nemůže zpívat, potom zapomene text a nakonec ji snobsky extravagantní publikum zcela ignoruje. Když ji zavrhne i její Maestro (Grzegorz Pitułej) a nahradí ji lepší pěvkyní, vzplane samými rozpaky a shoří v žáru ohně. Na konci vystoupí členové publika na jeviště a účinkující zmizí v davu.

3. A Quarter of an Hour (Čtvrthodina), Performance, 2004, Pittsburgh

Představení má formu soukromé schůzky autorky a Maestra, probíhající přímo na jevišti. Jde o jakousi retrospektivu, kterou je publiku umožněno sledovat. Takto se publikum účastní přehlídky tří krátkých (pětiminutových) filmů, soukromých nahrávek, záběrů na různá jeviště tohoto stále se vyvíjejícího projektu.

I. Singing Lesson (Hodina zpěvu) – Vztahy mezi autorkou a Maestrem, zpočátku založené na vzájemné přitažlivosti, postupně přecházejí v odpor a nepřátelství připomínající nejspíše vzájemný vztah kata a jeho oběti.

II. Fascination with Gloria (Fascinace Glorií) – Autorka a Maestro sledují zpěvačku, jak se vrací domů z koncertu.

III. Grand Piano in Trento (Koncertní křídlo v Trentu) – Sny umělkyně.

4. Façade Concert (Koncert na průčelí), Performance s hodinami, 2005, Museumplatz, Vídeň

Fassadenconcerto ( Fasádní koncert aneb Koncert na průčelí ) se odehrál 7. července 2005 při příležitosti otevření výstavy Impossible Theatre ve vídeňské Kunsthalle na Muzejním náměstí ve čtvrti Museumsquartier. Každou hodinu od desíti dopoledne do osmi večer (s přestávkou od 14 do 16 hodin) se z krytého sloupořadí bývalých královských koníren na úrovni prvního patra vynořila modře pruhovaná kabina. Maestro potom vyvedl Kozyru ven z kabiny a autorka, oblečená téměř pokaždé v jiných šatech (inspiraci pro jejich styl našla v geometrických vzorech Oskara Schlemmera), zapěla árii Královny noci z Mozartovy Kouzelné flétny. Přestože ji řídil samotný Maestro, kvalita jejího zpěvu byla velmi kolísavá. Posluchači koncertů byli zejména turisté kráčející do nedalekých muzeí nebo odpočívající v kavárnách na náměstí. Záměrná nedokonalost představení zároveň vyzdvihovala i podkopávala mechanickou logiku události, logiku kukačkových hodin. Árie zněla pokaždé jinak, „kostýmy“ vypadaly záměrně podivně a „kukačka“ se nikdy neobjevila přesně v celou hodinu. Autorka v tomto projektu volně kombinovala a mísila prvky vycházející z různého vnímání poetiky a reality.

5. Madonna from Pelago (Madona z Pelaga), Přivlastnění festivalu On the Road v Pelagu, červenec 2005

Malé toskánské městečko Pelago a kopce v jeho okolí byly dějištěm prvního procesí, v němž autorka spojila prvky náboženských průvodů a putovních lidových slavností. Čtyři muži nesli nosítka, na kterých stála lidská figura. Třebaže předlohou pro ni byla ikonografická zobrazení Panny Marie na půlměsíci, měla figura tvář Kozyry a v ruce držela otevřený deštník. Procesí vedl Maestro v masce krysy a v nachovém hávu kardinála a tančil přitom na árii Olympie z Offenbachových Hoffmannových povídek, která zněla z přenosných amplionů. Na vrcholu kopce postava Panny Marie zmizela a přihlížející uviděli modrý plášť vznášející se k nebi. Ve stejném okamžiku se na kopci objevila Kozyra jako prostitutka v hluboko vystřižených šatech, s pírky ve vlasech a silně nalíčená. Pod vedením svého Maestra (stále v nachovém hávu) zazpívala do mikrofonu, který jí podali, árii Královny noci z Mozartovy Kouzelné flétny. Lehce pozměněná verze této akce se odehrála i v německém Řezně – procesí tam nastoupilo do člunu a po Rýnu odplulo do Walhally.

6. Diva, Reincarnation (Diva, Reinkarnace), Performance, 2005–2006

Při čekání na umělkyni sledovali diváci projekci fotografie předválečné operní divy v kleci se lvem. V průběhu celé této úvodní sekvence zněla operní předehra z vinylové desky. Obraz se potom postupně rozplynul a na jevišti se objevila Kozyra v kleci (původně zahalené látkou) a měla na sobě přiléhavý kostým, který z ní dělal tlustou ženu. Tato funkční maketa je vytvořena ze speciální pěny a vytvarována podle šablony, kopírující skutečné lidské tělo. Dorota Jarecka napsala ve své recenzi pro list Gazeta Wyborcza , že „výtvarnice paroduje operu jako takovou a konkrétně primadony, které se městnají do nejneuvěřitelnějších modelů, aby mohly zpívat role mladých dívek. Tady byla situace opačná – překypující tělo pěvkyně tvořilo vnější část, dívka byla uvnitř“. Autorka, zcela „skrytá“ ve svém kostýmu, pak pod vedením Maestra zapěla árii Olympie – bezduché panenky z Hoffmannových povídek od Offenbacha.

7. Beauty Pre-view (Vernisáž krásy), Kryptoperformance, 2005, Haus der Kulturen der Welt, Berlín

Projekce The Rite of Spring (Svěcení jara) Katarzyny Kozyry byla součástí skupinové výstavy About Beauty (O kráse) v berlínském Haus der Kulturen der Welt. Kozyra přišla na vernisáž se svým učitelem a rádcem – berlínským DJ a transvestitním homosexuálem jménem Gloria Viagra. Oba byli oblečeni a upraveni jako klony nebo identická dvojčata. Kozyra svým vzhledem a chováním nenechala nikoho na pochybách, že se studiu „pravého ženství“ pod vedením Glorie Viagry, jež bylo součástí projektu In Art Dreams Come True, věnovala opravdu poctivě. Kozyru-autorku téměř nikdo nepoznal. Společně s Glorií pózovala fotografům a poskytla několik rozhovorů; vystupovala přitom v této nové roli, jakoby to byla její další umělecká akce.

8. Tribute to Gloria Viagra (Pocta Glorii Viagře), Přivlastněná akce, 2005, Big Eden Club, Berlín

Kozyra se objevila na pódiu berlínského klubu Big Eden při oslavě narozenin DJ a transvestitního homosexuála Glorie Viagry o přestávce koncertu. Pojala to jako „překvapení“ oslavenkyni, upravila se tak, aby se Glorii dokonale podobala, měla stejný oděv, vysoké podpatky, výrazný divadelní makeup i paruku. Zazpívala Glorii song od Robbieho Wlilliamse a potom předvedla striptýz. Na konci této striptýzové performance se téměř nahé umělkyni s kabelkou přes rameno, která na sobě v té chvíli neměla nic víc než punčochy, podařilo zaskočit vzrušené publikum klubu, když si z rozkroku „vyndala“ falešný penis a uložila jej do kabelky. I toto představení patří k těm, kde Kozyra volně kombinuje a mísí prvky založené na různém pojetí poetiky a reality.

9. A Winter's Tale (Zimní pohádka), Film, 2005–2006

Film A Winter's Tale je dalším dílem z cyklu In Art Dreams Come True . Zároveň je to také první z prací, kde se Gloria Viagra a Maestro objevují společně a oba hrají stejně důležitou roli při povznášení těla i ducha své žačky Kozyry. Umělkyně zde představuje jakousi Sněhurku, která bydlí v podivném lesním hostinci s několika trpaslíky. Ve filmu bez konce a s nejasným dějem se mísí a prolínají různé báje a příběhy, stejně jako rozličné filmové žánry: horor s melodramatem a komedií, současné pohádky a historický film, muzikál, opera i opereta. Film zároveň „dokumentuje“ překážky, je dokladem autorčina úsilí vtěsnat samu sebe i všechny své blízké do zavedených konvencí s jediným úmyslem – bombardovat tyto konvence zevnitř.

10. Il Castrato (Kastrát), Performance, 2006, Teatro San Leonardo, Bologna

Festival gay a lesbické kultury Gender Bender se podílel na produkci více než dvacetiminutového představení Il Castrato, které mělo formu navýsost divadelního provedení barokní jednoaktové opery. V závěru opery Maestro a Gloria Viagra vytáhnou transvestitu (Kozyru) z publika a vykastrují ji. Transvestita bez šatů a paruky získává zpět svůj androgynní vzhled díky malému umělému tělu a genitáliím, které mu propůjčují všechny náležitosti mladého muže. Po této události, „vykonané“ těmi, kdo ji měli vyučovat „ženství“, zazpívá umělkyně Schubertovo Ave Maria , načež v nepřirozeně strnulé pozici odjíždí na hřbetě bělostného oře. Zatímco v předchozích projektech se Kozyra převlékala za ženu/princeznu/hvězdu, stávala se jí, vtělovala se do ní, tentokrát se navrací ke svému chlapeckému vzezření a podstupuje téměř skutečnou kastraci. Znovu tak dokazuje, že její pohlaví je jen divadelním kostýmem. Natáčení filmu Il Castrato probíhalo zároveň s přípravami na představení ve zcela jedinečném prostoru barokního divadla Teatro Settecentesco di Villa Mazzacorati s dochovanými dobovými iluzivními dekoracemi.

11. Cheerleader (Roztleskávačka), Hudební video, 2006

Tato součást cyklu In Art Dreams Come True byla zamýšlena jako coververze popového videoklipu What Are You Waiting For? ( Gwen Stefani). Kozyra si tentokrát pohrává s klišé vztahujícími se k principům ženství a mužství. Tentokrát se nepřevléká za primadonu, ale za pop-rockovou hvězdu, která vystupuje jako roztleskávačka v hudebním videu odehrávajícím se v pánské šatně. V bílé minisukni předvádí tanec a cviky, typické pro mažoretky-roztleskávačky (choreografii vytvořila Anna Godowska), mává přitom barevnými střapci a snaží se tak upoutat pozornost borců, kteří se po tréninku převlékají v šatně. Mezi zpěváky tvořícími křoví jsou i kurátoři a vedoucí pracovníci galerie Zachęta. Kozyra do tohoto krátkého hudebního videa s provokativním námětem včlenila množství odkazů na svoji předchozí práci.

12. In Art Dreams Come True (V umění se sny stávají skutečností), Film, 2006

Námětem tohoto polodokumentárnho filmu je samotný projekt In Art Dreams Come True . Sledujeme Katarzynu Kozyru od jejího zaujetí pro Glorii Viagru přes první hodiny zpěvu s Maestrem a lekce „ženství“ s Glorií až po vystupování v klubech a na divadelních pódiích, a konečně i kastrační výstup na scéně divadla San Vitale v Boloni. Strukturu filmového příběhu tvoří hrané scény a mezi ně vstupují dokumentární rozhovory s autorčinými spolupracovníky, kteří se v různých rolích účastnili jednotlivých částí projektu. Vystupují zde všichni – Maestro a Gloria („Bez nich by to bylo stejné jako bez zvuku a obrazu,“ říká Kozyra v doprovodném katalogu), kurátoři i jevištní a technický personál. Autorka celý film uzavírá pyšným prohlášením přímo na kameru: „Každý dovede tančit, zpívat a hrát. Já, díky tomu, že dokážu vše, si mohu být jistá, že uspěji v čemkoli, na co se zaměřím, protože mám potenciální nadání v každém směru.“