GALERIA UTOPIA PARKWAY
Calle Reina 11, Madrid
JANA KASALOVÁ
TABULAE TERRAE
26. 4. 2007 – 26. 6. 2007

Ze skleněné vázy Vasa se stala jedna s ikon designu konce dvacátého století. Když v roce 1936 Alvar Alto pracoval na tvaru vázy, nechal se inspirovat mapami a leteckými snímky finské krajiny. Velmi podobným způsobem postupuje Jana Kasalová při práci na svých kresbách. Na průhledný španělský kladívkový papír přenáší části současných i starých map, překrývá je a otisky posouvá. Plochu papíru pak oboustranně pokresluje různě tvrdými tužkami a na mléčně bílé, jakoby zamlžené ploše, zakresluje cesty a směry lidské civilizace, větrné, energetické a zvukové proudy, lidské a zvířecí trasy putování krajinou. Tak vznikají černobílé, skoro abstraktní struktury. Částečná průhlednost papíru s oboustrannou kresbou dociluje podivný náznak prostoru, ve kterém se někdy objeví část otisku tlumeně barevné reálné mapy, fantazijní postava putujícího člověka, trasy tažných ptáků a náznak hlav posledních stád divokých zvířat směřujících za potravou. Některé kresby jsou zahuštěné do těžko dešifrovatelné skoro monochromní spleti, na jiných jsou strohé a oproštěné linie jen několika energetických a zvukových drah, někdy jednoduchých obrysů, jakýchsi ostrovů viděných z výšky. Kresby Jany Kasalové tak připomínají různé podoby krajin, které známe z fascinujících pohledů z kulatého okénka vysoko letícího stroje. Cesty, přelety, vzdálenosti a výšky, byly také donedávna životem umělkyně, která po dokončení českých škol pokračovala ve studiích a existenci mimo republiku. Ten, kdo navštíví tento měsíc Madrid, si může v centru města v galerii Utopia Parkway prohlédnout výstavu kreseb a obrazů Jany Kasalové. Nestává se často, aby nejrespektovanější kulturní příloha španělských novin věnovala českému výtvarnému umění polovinu jedné strany. Stalo se tak 26. 5. 07 v sobotní rozsáhlé příloze BABELIA madridského vydání EL PAIS článkem uznávaného kritika Francisco Calvo Serraller. Kromě jiného v něm píše:
Popis identity této mladé české umělkyně má hluboké a spletité kořeny. Ty nás na jedné straně přenesou k improvizované kaligrafii, kterou doporučoval Leonardo krajinářům. Měli začít u malé skvrny na zdi a na jejim základě by měli dát křídla své fantasii. Je to technika kterou použili surrealisté nebo spisovatel Strindberg ve svém grafickém díle. Najdeme zde i stopy vytříbeného kulturního fenoménu černého divadla její rodné země. Na výstavě Kasalová používá jako podklad mapy měst, které překresluje tak dlouho až se sloučí v její vlastní vnitřní kartografii. Svou jemnou kreslířskou linkou znovu vytváří totemický rukopis jeskyně Lascaux, překrýváním toho nejbližšího a nejintimnějšího s tím co je nejvíce vzdáleno. Na základě těchto ikonických rezonancí, formálně Jana Kasalová odkazuje na kresbu Josepha Beuyse. Jejich jemné a neklidné linky v divákově paměti zanechají nesmazatelné stopy.
Takový je neklid umělce, který objevuje a sestavuje mapu paměti mozku, která se nejasně dere napovrch i když každé z jejích ostrých vláken je jasné a evokuje něco výjimečného a neopakovatelného.

Jana Kasalová se narodila v roce 1974 v Turnově. V letech 1988 až 1992 studovala Střední umělecko-průmyslovou školu textilní v Brně. Od roku 1992 pokračovala ve studiích v ateliéru malby na Fakultě výtvarných umění v Brně, nejprve u profesora Miloslava Štolfy a od roku 1996 u profesora Jiřího Načeradského, u kterého také svá studia ukončila v roce 1999. V roce 1997 odjela na University of Southampton, Winchester School of Art do Velké Británie (prof. Vanessa Jackson) a následující rok do Španělska, kde dokončila svoji diplomovou práci. Po dokončení studií u profesora Načeradského v roce 1999 odjela na studijní stáž do New Yorku. V roce 2000 získala státní španělské stipendium, stipendium VIZE 97. a začala postgraduální studium výtvarných umění na Universidad Castilla-La Mancha v Cuence a studium arteterapie na Universidad Complutense v Madridu. V letech 2003 až 2004 žila a tvořila v Londýně a Paříži.

Jaroslav Krbůšek