Pražákův palác Moravské galerie v Brně
Eva Kmentová, Deník díla
kurátor Dušan Brozman,
koncepce výstavy Ludmila Vachtová
8. 2. 2007 – 6. 5. 2007

Malá štěrbina , 1975

Prsty I, bronz, 27x22 cm

Modrý motýl, 1968, polychromovaná sádra, foto Filip Skalák

Agresivní krychle, 1970, kolorovaná sádra, foto Hana Hamplová

Koncem 50. let modeluje Eva Kmentová několik ženských postav ve zjednodušeném, plastickém tvarosloví. Jsou citlivě zachycené v intimních poetických situacích a plné něhy, radosti a pozornosti. Nesou v sobě přísliby rozkvětu. Spíše než v odpozorovaných vnějších situacích mají tyto práce své východisko v pohledu na vlastní život, v naslouchání svému vlastnímu nitru. V něčem připomínají deníky. Boj o formu není otázkou.
Po této periodě neoklasicismu projde Kmentová také v duchu doby kubismem, kde pracuje s velkoryse podanými formami, a začátkem 60. let informelem, tak silně zakořeněným v české tradici. Zde poprvé vyjadřuje ve svém díle překvapivě tvrdě a agresivně, ale o nic méně citlivě, existenciální úzkost.
Práce s otisky stejně jako výrazovými možnostmi pop artu (odvrat od sochařského díla k objektům, plošně malované monochromní formy a použití textů v kresbách a objektech) jí otvírají cestu ven z barokní úzkosti do světa, kde je opět prostor pro hravost a lehkost, aniž by obsah její denní práce ztrácel na naléhavosti.
Otisk nebo odlitek předmětu anebo člověka, tato stopa po tělesném dotyku, nese v sobě vzpomínku na předměty z jejího okolí, na své blízké a na sebe samotnou, své prsty, své rty. Prostor těla uchovaný ve hmotě, ať opuštěný, negativní anebo pozitivní, svědčí však navždy také o přítomnosti toho, co jej kdysi formovalo. V různorodých přeměnách se tento bezprostřední dotyk a s ním spojená tělesnost stanou klíčovým momentem tvorby Kmentové.
Roku 1974 onemocněla a věnovala se převážně práci s papírem, buď ve formě kreseb nebo objektů. Sochařce se stal papír hmotou, kterou se vyjadřovala. Se „sisyfovskou“ pracovitostí lepila čtverec na čtverec, až z nich vyrostla kostka. Vrásčitost muchláže připomíná pokožku a z papírových pochev a růží, které časem nevyhnutelně zežloutnou, pokryjí se prachem a uvadnou, se stane pomíjivé memento života.
Na výstavu zapůjčily díla ze svého majetku tyto galerie:
Národní galerie v Praze, Moravská galerie v Brně, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích, Muzeum umění Olomouc, Galerie Benedikta Rejta v Lounech, Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou, Východočeská galerie v Pardubicích
Tyto zápůjčky byly doplněny z majetku rodiny a z dalších soukromých sbírek.

Jablka, 1974, bronz, 30,5x30 cm

K retrospektivní výstavě vydalo nakladatelství Arbor vitae ve spolupráci s Moravskou galerií v Brně a rodinou Evy Kmentové monografii Ludmily Vachtové a Polany Bregantové Teď. Práce Evy Kmentové.
Eva Kmentová byla zcela zaujata přítomností a bezprostředně reagovala na podněty současnosti, proto se kniha jmenuje TEĎ. Od dívčích let až do smrti psala deník, v němž komentovala svou práci, proto se soupis její tvorby v monografii a výstava v Mánesu jmenují Deník díla. Dílo Evy Kmentové je motivováno autobiograficky a podmíněno topograficky třemi ateliéry, v nichž pracovala: Židovské pece, později „Doupě“ v Kalininově ulici na Žižkově, nakonec Stodola na Smíchově.
Monografii uvádí komentované Životopisné album, dále vzpomínka Olbrama Zoubka na společný ateliér a trojdílný esej Ludmily Vachtové. Tematickým jádrem a těžištěm publikace je Deník díla, kompletní, obrazově dokumentovaný soupis 612 dosažitelných prací z let 1951–1979, zpracovaný Polanou Bregantovou. Výběr z textů Evy Kmentové – mezi nimi je i několik nepublikovaných – tvoří plynulý přechod k dokumentační části.
zpět