Vilová architektura

Rožnov pod Radhoštěm

text a foto: Adam Štěch

Rožnov pod Radhoštěm, malebné městečko na úpatí drsných beskydských hor. Skoro každému z nás se při pomyšlení na toto město vybaví jeho slavný skanzen. Valašské muzeum v přírodě vznikalo v první čtvrtině minulého století jako pokus o záchranu starých valašských tradic, nejenom těch stavebních. Už v této poloze můžeme sledovat velkou tradici kvalitní architektury v této oblasti, v tomto případě pouze lidové. Ta zde však bude mít své místo pořád. Zaprvé jako memento již zmíněných místních tradic a řemeslných i duševních dovedností našich předků a zadruhé jako velká studnice inspirace pro architekty minulého století, kteří do vývoje moderního stavitelství v tomto odlehlém koutě naší země zasáhli.

Valašské muzeum

Městečko v údolí řeky Bečvy se už od konce 18. století stávalo poměrně známým a vyhlášeným turistickým a rekreačním centrem. Příjemná krajina, zdravý čistý vzduch a touhy dávných romantiků přilákaly do těchto míst mnoho lidí. Město se stalo ještě slavnějším, když zde jistý fyzikus František Kročák zjistil, že město a jeho horské okolí jsou vhodné k léčbě plicních chorob. Rožnov se tak už jasně stal vyhledávaným relaxačním centrem. Největší turistický a rekreační boom začal na počátku 20. století. Rožnov se stal oblíbenou víkendovou destinací pro příslušníky středních a vyšších vrstev. To vše se pak ještě zdvojnásobilo za samostatného československého státu. Městečko bylo prázdninovým zázemím průmyslové severní Moravy, ale i jiných oblastí naší vlasti.

Dušan Samo Jurkovič, Vila Růženka, návrh na stavbu letoviska pod Radhoštěm, 1898

Přehled architektury 20. století

S rychlým rozvojem a ruchem souvisel i nebývalý rozvoj stavební, a to především vilové a turistické architektury. Od počátku století se tak začaly pomalu formovat vilové čtvrti, zejména na pravém břehu řeky Bečvy dále od městského centra. Dalo by se říci, že dnes je tato strana řeky jednou velkou vilovou čtvrtí nebo jakýmsi zahradním městečkem. Při procházkách ulicemi narazíme na všechny možné stylové proudy v architektuře minulého století, které jsou zhmotněny v jednotlivých vilách a menších rodinných domech. Od historizujícího slohu přes architekturu meziválečnou, pokleslou výstavbu druhé poloviny 20. století až k novostavbám posledních let.

Na počátku minulého století začali místní stavitelé vytvářet jakýsi specifický stylový proud, který je jednoduše charakterizován prolnutím moderních secesních prvků s místními tradičními architektonickými postupy, které už byly dobou prověřeny. Zděné secesní stavby tak byly doplňovány dřevěnými štíty a celkovým lidovým tvaroslovím, které můžeme vidět například u střech jednotlivých staveb. Ve štítech se objevovala tradiční slunce s paprsky vyskládaná z dřevěných palubek. Směšování tradičních lidových prvků se secesní architekturou však není nic výjimečného. Dělo se tak téměř všude, i ve velkých městech. Vždyť předchůdci secesní architektury v hnutí Arts and Crafts měli tento postup míšení starých a nových prvků téměř v programu. Oživení starých tradic, stavebních principů a především dokonalého řemeslného zpracování poté ještě více vyniklo v krajích, jako je právě například Valašsko, kde je sklon k tomuto fenoménu naprosto přirozený. Architekty, kteří tento postup využívali, byla například dvojice místních stavitelů Karel Barabáš a František Bayer. Ti vytvořili v Rožnově mnoho staveb na přelomu 19. a 20. století. Ve své tvorbě byli dosti různorodí. Postavili zde vily ve stylu neobaroka, secese, dokonce ve dvacátých letech vedli stavbu funkcionalistické vily podle návrhu Víta Obrtela, o které se ještě podrobněji zmíním.

Avšak jedno z jejich nejreprezentativnějších děl je secesní vila, která bezesporu čerpá právě z vlivů hnutí Arts and Crafts. Bílá rozlehlá vila bez většího dekoru byla postavena v letech 1910–1911. Stavba se svými decentními geometrickými reliéfy nad okny, cihelnými detaily, například v jednom ze štítů vily nebo vysokými cihlovými komíny a modrými okenními rámy se velice blíží vzhledu venkovských usedlostí od anglických architektů C. F. A. Voyseyho nebo Ch. R. Mackintoshe.

Jan Kotěra

Své nejvýznamnější období Rožnov pod Radhoštěm zažil v meziválečné době. Tehdy bylo město významným rekreačním centrem Beskyd. Je to samozřejmě nejvýznamnější období i ve zdejší moderní architektuře. Do jejího vývoje zasáhl i jeden z nejvýznamnějších českých architektů Jan Kotěra. Ten zde v letech 1922–1924 vytvořil malý urbanistický počin. Se svým žákem Bohuslavem Fuchsem vytvořil kolonii deseti jednopatrových domků pro penzionované zaměstnance Vítkovických železáren. Domky nejsou stejné, ale vždy rozvíjejí podobné téma použitím stejných prvků a tvarů. Opět i Jan Kotěra se nechal ovlivnit místní architektonickou tradicí. Používá lehký dekor, který je variací na valašské dekorativní umění. Domy jsou rozestavěné kolem jedné ulice, která na konci vytváří malé oválné náměstíčko. Kotěra tak vytvořil příjemný odpočinkový prostor k životu v těsném vztahu s místní přírodou.

Převládající směr meziválečné architektury, jímž byl čistý funkcionalismus, v Rožnově pod Radhoštěm nezanechal nějak výjimečnější stopy. Pravděpodobně to bylo tím, že se strohý a chladný vzhled funkcionalistických domů nehodil do místního horského prostředí. Funkcionalismus byl zde většinou kombinován s organickým nebo vernakulárním přístupem.

Organická vila

Jedinou vilovou realizací ve funkcionalistickém stylu je již zmíněný dům A. Novotného z let 1927–1928 od pražského architekta Víta Obrtela. Ten po sobě zanechal jen několik málo uskutečněných projektů, i když to byl velice činný architekt po stránce teoretické. Spolu s architekty Jaroslavem Fragnerem, Evženem Linhartem a Karlem Honzíkem tvořil tzv. puristickou čtyřku, která už za svých studií propagovala puristický přístup v architektuře. Svými profesory byli za to značně opovrhováni. Roku 1923 se Obrtel spolu se svými kolegy dostal do Devětsilu, kde byl po dlouhá léta hlavním oponentem Karla Teigeho a jeho vědeckého pojetí funkcionalismu. Vít Obrtel byl zastáncem druhé větve funkcionalismu, tzv. emocionálního. Architekt byl ovlivněn poezií, romantikou Prahy a jejími parníky, které v té době pomalu brázdily řeku Vltavu. Toto zaměření se projevilo i v jeho návrzích, převážně budov určených k odpočinku a relaxaci. Z toho vyplývá i realizace vily v Rožnově jako víkendového domku určeného k relaxaci a duševní práci osvíceného investora. Kavárny, pavilony, sportovní kluby, lázně dostávaly podobu plavidel nebo aerodynamických automobilů. Postupným, ale přirozeným vývojem od emocionálního funkcionalismu dospěl Obrtel ve třicátých letech ke koncepci organické architektury, jejíž prvky můžeme vidět právě na vile v Rožnově. Malý jednopatrový dům na nábřeží u řeky Bečvy je dnes chráněn hustým živým plotem a velkými stromy. Stavba se skládá ze základního jednopatrového obdélného kubusu, v jehož nároží se nachází malá terasa, pod níž je vstup do domu, respektive do předsíně, která je rámována nápadným velkým zasklením. Na protější straně domu se nachází organický prvek v podobě zasklené zimní zahrady s pultovou střechou a zakulaceným nárožím. Celá vila je pak podezděna velkými hrubými kamennými kvádry, které dodávají domu vernakulární charakter dobře korespondující s horskou krajinou.

Bratři Šlapetové

Za poměrně velký počet památek moderní architektury v Rožnově pod Radhoštěm můžeme vděčit frýdecko-místeckému architektovi Lubomíru Šlapetovi. Ten společně se svým bratrem Čestmírem pracoval už od dvacátých let na prototypu moderního bydlení, především pak v rodinných domech. Během své praxe vytvořili několik typů rodinných domů, které se pohybují od čistého funkcionalistického pojetí přes organičtější formy až k domům-chatám. Bratři pracovali především společně, ale v Rožnově svá díla zanechal hlavně Lubomír Šlapeta. Nejvýznamnější jeho stavbou je zde víkendový dům manželů Vítězových, přerovských podnikatelů z roku 1936, který byl však pod dohledem architekta upravován v různých etapách až do roku 1980 podle nároků jejich majitelů. Vždy však velice citlivě a taktně k původnímu vzhledu domu. Stavba zde tak nabyla pravého významu organické architektury, jako pomalu se rozvíjejícího objektu, který není nikdy dokončen. Toto pojetí šířil i F. L. Wright a není náhodné, že tvarosloví rožnovského domu je ovlivněno touto velkou postavou světové architektury.

Dům manželů Vítězových stojí na rozlehlé svažité parcele, která je dnes bohatě osázena bujnou vegetací. Vzhled domu nám ihned napoví, že tato realizace patří ke Šlapetovým nejlepším organickým stavbám, které se výrazně blíží podobě horské chaty. Celková hmota ve tvaru písmene A se sedlovou střechou, která sahá až k zemi, krásně zapadá do horského prostředí. Celý dům tak vytváří společně se zahradou příjemné prostředí k nerušenému životu. Pocit romantiky, pohody a sepětí s přírodou nám ještě dokreslují použité přírodní materiály: dřevo, kámen. Průčelí domu je velice nápadné poměrně velkým lichoběžníkovým oknem hlavní obytné místnosti a pásovým oknem prvního poschodí, které je esovitě zatočeno přes roh stavby. Vzhled domu není ovlivněn pouze F. L. Wrightem, ale i Hansem Scharounem, německým architektem, u kterého Lubomír Šlapeta studoval. Později se z obou architektů stali celoživotní přátelé, ale i vzájemní inspirátoři. Rožnovský domek se jako jeden z mála v našem prostředí stává variací na organické rodinné domy, které Hans Scharoun postavil během třicátých let u berlínských jezer.

Vondráčkova vila

Bratři Šlapetové v Rožnově pod Radhoštěm postavili ještě několik obytných objektů. Jedním z nich je vila právníka Vondráčka z let 1933–1934. Dům, který zaujme především dvěma kulatými okny nad sebou, jejichž užití je v tvorbě bratrů Šlapetů velice časté, je dnes bohužel nenávratně zničen sedlovou střešní nástavbou a dalšími úpravami. Stavba ale zaujímá v tvorbě frýdecko-místeckých tvůrců velice důležité místo jako názorný příklad uplatnění nautických prvků ve vilové architektuře. V Rožnově tak můžeme potkat nejenom „vltavské parníky“ od Víta Obrtela, ale i „velké zaoceánské lodi“.

Posledním typem stavby od bratří Šlapetů, o kterém se zde chci zmínit, je jednoduchý domek vyznačující se velice úspornou kubickou formou. Tento typ je v Rožnově zastoupen ve dvou příkladech. Jednak dům právníka J. Žanty z roku 1932 v Javornické ulici a pak téměř minimalistický dům K. Kristýnka v ulici Zahradní, který je o rok mladší než vila Žantova. Vila J. Žanty je pojata jako jednoduchá krychle, ke které se přimyká přízemní rizalit vstupní části. Ten je ze všech tří stran prosklený. V prvním patře je na něm umístěna terasa. Bratři Špaletové jsou architekti, kteří v Rožnově postavili hodně zajímavých příkladů vilové architektury. V každém jednotlivém objektu rozvíjejí jiná témata, specifická nebo i méně specifická k danému prostředí nebo k požadavkům jednotlivých stavebníků. Je však jasné, že v každém zmíněném objektu předvedli zajímavá nová řešení, která přispívají do dějin české vilové architektury nemalou měrou.

Kupkův funkcionalismus

Poslední předválečnou stavbou, kterou bych zde chtěl uvést, je vila E. Vencla od valašskomeziříčského architekta Bohumíra Kupky, která se nachází na Tyršově nábřeží. Objekt byl postaven v letech 1928–1933. Jednopatrový dům s pultovou střechou a velkým devítidílným oknem v přízemí se svou podobou hlásí k funkcionalismu. Představuje tak kvalitní příklad moderní regionální architektury.

Kalivodova výjimka po roce 1948

Zlatá éra české vilové architektury skončila na začátku druhé světové války. Ještě horší stav však nastal po roce 1948. Individuální bydlení bylo značně omezeno. Během padesátých a šedesátých let vzniklo jen velice málo opravdových moderních rodinných domů, které využívají jak moderních materiálů, stavebních postupů, ale především novátorských dispozičních a tvarových řešení. Během této doby vyroste v Rožnově pod Radhoštěm mnoho nekvalitní architektury v podobě pochybných chat a rodinných domů, které zaplňují prázdné prostory vilových čtvrtí. Mezi nimi se objevily i prefabrikované domy, zejména tzv. „šumperáky“ s balkonem po celé šířce prvního patra. Avšak i v této době v Rožnově vznikla pozoruhodná stavba, která nijak nezapadla do dobové pokleslé produkce, ba naopak. Je to dům manželů Urbancových od architekta Vladimíra Kalivody z Valašského Meziříčí, který se narodil roku 1927. Autor, který vystavěl ve Valašském Meziříčí například koupaliště v letech 1963–1972 a řadu dalších objektů, mezi nimi i experimentální rodinné domy, se také intenzivně věnoval rekonstrukcím a zařizování interiérů. Stavba rodinného domu, který projektoval v Rožnově pod Radhoštěm, začala roku 1968 a byla dokončena až někdy v první polovině sedmdesátých let. Vila působí velice monumentálně. Její obdélný půdorys směřuje svou užší stranou k ulici. Průčelí stavby je v přízemí tvořeno stěnou z lomového kamene, který domu, podobně jako dřevo, kterého je na stavbě užito, dodává horský rustikální charakter. V prvním patře pak nalezneme rozlehlou terasu, která je po okrajích osázena stromky a keři, jež důmyslně chrání soukromí obyvatel domu. Vila manželů Urbancových je dvoupatrová stavba, která je tvořena železobetonovými nosnými prvky, které jsou obloženy palubkami. Mezi nimi se poté nacházejí velké prosklené plochy. Nápadné jsou zejména betonové horizontální desky jednotlivých pater, které jako by se zakusovaly do hmoty stavby a navzájem se prolínaly. Dům tak dostává dynamický charakter, který je ještě umocněn poměrně velkým přesahem střechy. Zmínil bych se možná i o jisté podobě s poválečnými realizacemi italských architektů Franca Albiniho nebo Carla Mollina. Ti ve čtyřicátých a padesátých letech postavili mnoho objektů v italských Alpách. Užívali podobné materiály, ale i tvarové principy, a dali tak nové podněty moderní horské architektuře. Invenční vila manželů Urbancových od architekta Vladimíra Kalivody naprosto vybočuje z vilové architektonické produkce šedesátých let, a proto ji můžeme řadit k nejlepším obytným realizacím této doby u nás. Svým přírodním charakterem opět navazuje na místní architektonickou tradici a vřazuje se tak do dlouhé linie moderní horské architektury, která v Rožnově vznikala.

A právě tím je moderní architektura v Rožnově pod Radhoštěm typická. Už několikrát zmíněné prolínání tradičních a moderních prvků se zde uplatňuje u většiny moderních vilových staveb a stává se tak oblíbeným a charakteristickým architektonickým postupem nejen pro Rožnov pod Radhoštěm, ale i pro jiné horské oblasti České republiky i Evropy.
nahoru