| TÉMA | |
|
Sběratelé, sbírky, umění a trh Text: Petr Šimon a Jean-Marc de Wasseige "Vynikající sbírka a vynikající sběratel jsou jedno a to samé. Významný sběratel je někdo, kdo má tu nemoc, ano prostě nemoc. Může to začít baseballovými pálkami, ale skrývá se za tím duševní postoj. Sběratel umění je nejlepší příklad pro tuto mentální deformaci. Existují lidé s fantastickými sbírkami umělců, jejichž díla nikdy nebudou prodejná. To jsou podle mého názoru vynikající sběratelé." (Marc Glimcher, PaceWildenstein Gallery, New York) Marc Glimcher "Sbírat umění je drahý koníček. Stále opakuji, že sbírat umění není nic pro bohaté, jelikož si to nemohou dovolit. Jen mizivá část populace je schopna umění tvořit a jen mizivá část si ho může dopřát – tak to je." (Marc Glimcher, PaceWildenstein Gallery, New York) "Umění je předmět bez jakéhokoliv užitku, jak by řekl ekonom. Užitná hodnota obrazu je nulová. Má sice duchovní hodnotu, ale žádnou užitnou, jako například jablko, které nám dodává kalorie. Když si kupujeme obraz, víme, ze měníme svoji tvrdou práci a pot svého těla za něco zcela efemérního, z čeho není naprosto žádný fyzický užitek." (Marc Glimcher, PaceWildenstein Gallery, New York)
Henri Matisse, Žlutá kytice, 1902, olej na plátně,
Peter Doig, Country Rock Version, 2000-2002,
Jeff Koons, Slon, 2003, kov, barva, 96,5x76,2x50,8 cm
Maurizo Cattelan, Bez názvu, 2001, vosk a látka,
Ron Mueck, Maska II, 2001, kombinovaná technika,
Maria Lassnig, Ženská síla, 1979, olej na oplátně
Sbírky a sběratelská muzea Sbírka Conte Panza di Biumo, Varese Sbírka Ingvild Goetz, Mnichov Fondation Ernst Beyeler, Riehen/Basilej Fondation Herzog, Basilej Hallen f ür Neue Kunst, Schaffhausen Sb írka Karlheinz a Agnes Essl, Klosterneuburg/Vídeň Sbírka Erich Marx, Berlin. www.hamburgerbahnhof.de Sbírka Falckenberg, Harburg/Hamburg Sbírka Rudolf a Elisabeth Leopold, Vídeň Sbírka Angela Rosengart, Lucern Sbírka Ludwig, Kolín nad Rýnem Sbírky Salomon a Peggy Guggenheim Sbírka Flick, Berlín Sbírka Thyssen-Bornemisza, Madrid Sbírka Heinz Berggruen, Berlín Sbírka Richard Adam, Brno Nadace Jana a Medy Mládkových, Praha |
Výpovědi Marca Glimchera, ředitele jedné z největších galerií moderního umění, newyorské Pace Wildenstein Gallery, jsou hluboce pravdivé a výstižné: sběratel umění trpí nemocí, která ho nutká k výměně drahocenného kapitálu za objekt čistě fiktivní, subjektivní a nezužitkovatelné hodnoty. Sběratel umění musí být nejen blázen, ale k tomu ještě dostatečně bohatý. Pravý sběratel je ochotný získat objekt své touhy za každou cenu, je připravený k velkým finančním obětím. Ceny uměleckých děl – ať už v aukcích, galeriích nebo ateliérech – mohou stát astronomické sumy, v aukci může cena žádaného díla vyletět na mnohonásobek očekávaného, a právě sběratelé jsou často úspěšní, neboť jsou mnohdy ochotni zaplatit o miliony víc, než původně chtěli – nebo dokonce mohli. Koupě na splátky nejsou ojedinělé, i případy, kdy kupec splátky nesplatil.
Douglas Gordon, Always a forever, 2001, chromový tisk, Proč vlastně sbíráme umění? Kromě touhy vlastnit něco, co jiný nemá, má každý sběratel naprosto specifické předpoklady: někdo sbírá z utajené vášně, kterou před druhými skrývá, stejně jako svou sbírku. Někdo hromadí a málokdy se na svou sbírku podívá, je pro něho jen důležité vědět, že ji má. Sbírky v trezorech a bezcelních skladech mohou být gigantické, jako například sbírka Dr. Raua, který takto po desítky let skladoval tisíce děl starých mistrů. Někdo sbírá pro status, který takto získává, někdo doufá na ocenění své sbírky v budoucnosti. Jiní sbírají pro demonstraci svého bohatství, velká sbírka umění je i atributem a symbolem moci. Ne nadarmo se anglicky nazývá soupeř dražitelů v aukčním sále „a bidding battle“. „Bitva“ o umělecké dílo je civilizovaná forma války, vážený a obdivovaný projev primitivních pudů. Zatímco dříve armády odvážely umění coby válečnou kořist, vedou dnes peníze k vítězství, které zaručuje společenské uznání a obdiv. Úspěšný sběratel patří k malé elitě vyvolených, ve většině případů si na tom i zakládá a rád to veřejně demonstruje. Nejstarší profese? Sbírání je jedna z nejstarších lidských profesí. Neznamená nutně akumulaci hodnot, mnoho sbírek vzniká z předmětů zanedbatelné hodnoty (i když později může hodnota narůst, což však pro sběratele není v první řadě relevantní). Důležitý je samotný akt sbírání a opravdoví sběratelé pevně věří v to, co sbírají, ať se jedná o vývrtky na láhve nebo o hrací karty. Každá sbírka se stává uměleckým dílem sama o sobě, nezávisle na tom, z čeho je sestavená nebo na její hodnotě. Sbírání je tvůrčí akt. Ekonomické zhodnocení se u konsekventní sbírky dostaví samo od sebe. Významné sbírky vznikaly z lásky k umění a ne z lásky k penězům, a vždy získaly po čase na hodnotě. Impozantně to předvedly sbírky Rothschild, Victor a Sally Ganz, John Hay Whitney, Barbara Piasecka-Johnson a mnoho dalších, které se v posledních dekádách dostaly na trh. Umělecká díla klasické moderny a impresionistů, pořízená ve své době za pár tisíc dolarů, se o třicet, čtyřicet let později prodávají za desítky milionů dolarů. Neuvěřitelnou renditu (v porovnání s jakoukoliv jinou investicí peněz) vykazuje i poválečné a současné umění: od Warhola až po Jeffa Koonse dnes sběratel nesežene pod 1 milionem dílo, které před deseti lety stálo sto tisíc dolarů. To platí nejen pro současníky prověřené trhem, jako Damien Hirst, Peter Doig a Maurizio Catellan, nýbrž i pro řady zcela mladých umělců, jejichž díla se náhle ocitla ve středu zájmu sběratelů, muzeí a spekulantů. Drastickým příkladem jsou fotografie Andrease Gurského, vydávané v nákladu 6 exemplářů a dříve prodávané za deset tisíc dolarů, které se nyní obchodují mezi jedním až dvěma miliony dolarů. Pokušení spekulace je velké a zdá se jednoduché: vydělat spoustu peněz koupí správného umělce ve správný čas. Opravdový sběratel ale kupuje jen z lásky k dílu a přesvědčení o umělcově kvalitě, ne na základě spekulativních úvah. Jedním takovým příkladem je italský hrabě Conte Panza Di Biumo, který vlastnil jednu z největších sbírek pop, minimal a land artu. V osmdesátých letech sbírku prodal velkým muzeím (mimo jiné MoMA a Guggenheim muzeu v New Yorku) a vyměnil ji za mladou generaci téměř neznámých autorů v duchu své vize, kterou instaloval v rozsáhlých prostorách aristokratické usedlosti poblíž Turína v severní Itálii. Sbírka patří k nejosobitějším a nejzajímavějším v Evropě.
Instalace Dana Flavina ve sbírce Panza Di Biumo Racionální kritéria kontra šestý smysl Jak jednou výstižně řekl Simon de Pury, jeden z nebrilantnějších licitátorů a znalců trhu (dříve chairman u Sotheby´s, dnes spoluvlastník třetí největší aukční síně Phillips, de Pury & Co.), existuje tolik sbírek, kolik je sběratelů. I když dva sběratelé sbírají stejného umělce nebo stejnou epochu, vypadá každá sbírka naprosto odlišně. Nejdůležitější kritérium sbírky je bezpochyby kvalita. Existují sice jistá kritéria (vzácnost, období, stav atd.), ale nakonec zůstává rozhodování o kvalitě subjektivním procesem, které podpoří nanejvýš konsens podobně nahlížejících. Když hrabě Panza v 50. letech minulého století začal sbírat mladé a neznámé umělce, byl vnímám jako podivín. Možná sám netušil, v jaké míře stoupne význam jeho výběru a nakonec i hodnota jeho sbírky. Hrabě Panza měl vrozený instinkt pro kvalitu, kterému se žádný sběratel nemůže naučit, poněvadž je daný, je to dar. Z různých úhlů můžou Warholovy Piss paintings nebo Picassovy pozdní erotické výjevy patřit stejně tak k nejhoršímu jako k nejzajímavějšímu těchto dvou ikonických malířů. Obrat k jejich pozdním dílům vypovídá právě o tom, jak subjektivní jsou kritéria pro rozpoznání kvality. Pozdní dílo obou umělců bylo dlouho odsuzováno a odstrkováno do pozadí, v posledních letech se ale dostalo do středu zájmu jak sběratelů, tak muzeí. Sběratel musí buď mít vrozený šestý smysl (k tomu samozřejmě i důkladné znalosti dějin umění a tvorby umělce, který ho zajímá, v dobovém kontextu, stejně jako konkrétního díla tohoto umělce v kontextu jeho tvorby), nebo aspoň instinkt pro výběr správného poradce. S dobrými poradci v pozadí vznikla řada vynikajících sbírek (například monumentální sbírky starého umění Barona Heinricha Thyssen-Bornemiszy nacházející se dnes v Pradu), stejně tak jako často pouhým dobrým sběratelským okem vznikly prvotřídní sbírky (Panza, Essl, Leopold, Ludwig, Goetz, Lambert, Daros atd.).Většina velkých sběratelů v minulosti i dnes předběhla svoji dobu, čas kvalitu teprve potvrdí a zhodnotí. Koupě umění za účelem investice je nejen pochybná, ale většinou ani nevyjde. V současné době se sbírání umění stalo masovým koníčkem a spekulativním investičním instrumentem. Ceny rostou závratnou rychlostí, podobně jako v devadesátých letech u akcií internetových firem a jako v tehdejším akciovém boomu si každý, kdo má trochu volných peněz, chce urvat aspoň kousek z velkého dortu. Nejedná se již o sběratele umění, nýbrž o spekulanty, kteří zmizí stejně rychle, jako se objevili. I ve velkém boomu na trhu s uměním v devadesátých letech jich byly řady, mnozí z nich skončili s neprodejnými (příliš draze nakoupenými) obrazy a obrovskými ztrátami. Někteří z nich prodávají až dnes, aby vyrovnali své ztráty, a právě kupci těchto děl se mohou po poklesu momentální euforie (který může následovat například po neočekávaném poklesu finančních trhů) napálit stejně jako jejich předchůdci o dvě dekády dříve. Sbírání umění jednoduše nesmí být motivováno touhou po penězích, nýbrž touhou po umění, ať už sbírka jednoho dne na hodnotě získá nebo ne. Simon de Pury to vidí takto: „Sběratelé, kteří kupují s vášní, instinktem a srdcem a nemyslí v první řadě na investici peněz, dělávají ty nejlepší investice. Zatímco ti, kteří myslí primárně na obchod, když něco kupují, většinou padnou na nos.“ Šílenství sběratele Že pravý sběratel musí být do jisté míry posedlý a osobnost vymykající se normám, zažili autoři tohoto článku při návštěvě jednoho sběratele současného umění ve Švýcarsku. V nenápadné rodinné vilce na okraji jednoho malého města nastřádal tento posedlý milovník náročného současného umění tisíce děl převážně žijících a z velké části neznámých umělců. Jedno dvoumetrové abstraktní plátno viselo na vnějších vratech garáže, malíře jsme rozpoznali již zdaleka a nechtěli jsme věřit našim očím. Sběratel nás uvedl do domu, který byl doslova narvaný obrazy, nebylo kde si sednout či v klidu postát. Vedle tisíců uměleckých děl se navíc všude hromadily hory monografií a katalogů. Od zoufalé konzervátorky této sbírky jsme se dozvěděli, že neuplyne den, aby nebylo přivezeno nějaké nové dílo z galerií celého světa. Sběratel neopustí žádnou galerii, aniž by něco koupil a již dávno ztratil přehled o své sbírce. Přesto ale není jen sběratelem kvantitativním, naopak, úroveň jeho sbírky je nadprůměrná, i když asi nebude nikdy veřejnosti přístupná a možná ani nikdy zinventarizovaná. Podobně zrozených sbírek není málo, pomyslíme-li třeba na sbírku českého současného umění Richarda Adama, částečně vystavenou v brněnské Vaňkovce. Byla by škoda, kdyby zmíněná švýcarská sbírka zůstala ve stávajícím chaosu, ale v každém případě tento sběratel svou činností prokazuje nedocenitelnou službu mnoha umělcům a jeho nezištná investice je založena jen a jen na vášni pro umění. Trh s uměním by bez sběratelů neexistoval a bez trhu by i umění část svého smyslu ztrácelo. Sběratelé přímo či nepřímo podporují existenci umělců, jsou neodlučitelnou součástí koloběhu, do kterého je zhmotněno umění, kterým výtvarné umění bezpochyby je, chtě nechtě zapojeno. Umělci na sběratelích vždy ekonomicky záviseli od renesance až dodnes. Sběratelské muzeum Mnoho sběratelů, třeba jen potají, sní o svém muzeu, které je přežije, stejně jako umělec v to doufá u svého díla. Z této touhy vznikla řada vynikajících a veřejnosti přístupných sbírek, v dnešní době víc než kdy jindy. Vedle institucionálních a státních sbírek jsou dnes na celém světě přístupné soukromé sbírky typu Berggruen, Leopold, Beyeler nebo Goetz, které svou kvalitou konkurují i doplňují veřejné sbírky. Ze sbírek se dnes stále častěji rodí tzv. sběratelská muzea a nadace, většinou nezávisle vybudovaná kapitálem jejich zakladatelů. Bez podpory soukromých sběratelů by neexistovala řada vynikajících muzeí a veřejných sbírek v dnešní podobě. Sběratelé jsou navíc jednou z hlavních hybných sil trhu s uměním. Pravděpodobně žijeme v době největší expanze umění a jeho trhů, a nejspíš se dožijeme i jednoho z největších pádů tohoto trhu, založeného na nejfiktivnější ze všech hodnot, jakou umění ve skutečnosti je. Žijeme také v období neuvěřitelné expanze sbírek a sběratelských muzeí. Ještě nikdy nebylo umění tak široké veřejnosti tak kvalitně přístupné jako je dnes, a to z velké části díky sběratelům. |
 |
zpět hl. strana |
