Jan Kaláb (1978), lonský absolvent pražské Akademie výtvarných umení, je patrne jediným titulovaným grafittistou. Už od pocátku 90. let u nás tak jako jinde ve „svobodném“ svete vzniká poulicní anonymní umení vcetne grafitti, které má pochopitelne velmi ruznou úroven. Hierarchie mezi tvurci grafitti je však patrne jasne daná: práve Kaláb s podpisem Point si na ulici vydobyl postupne dominantní a respektované postavení. Má nekolik zásad a také talent, což ho výrazne odlišuje od jiných tvurcu grafitti. Nemaluje na fasády domu, vyhledává spíš provizorní stavby, okrajové cásti, oplocení, ohrady a povolená místa. Nebyl by ale grafitistou, kdyby nedelal nejruznejší nelegální intervence do verejného prostoru. Svuj tag prenesl do trojrozmerné podoby coby polystyrenový objekt v ruzných barevných kombinacích; vznikl artefakt vypadající jako malý drácek a ten autor svépomocí rozmístil na nedostupná místa na pražských objektech. Témer každý procházející i projíždející clovek se musel aspon s jedním z nich setkat poblíž nekteré z hlavních pražských komunikací. Také jeho další presahy „tradicního“ grafitti jsou zásadní. Maluje napríklad pastelovými barvami jednotlivé záplaty na vyspravovaných chodnících, sype barevných pigment do louží, vyplnuje jím trhliny v asfaltu (podobne japonský umelec Kenichiro Taniguchi nechává umelou hmotu ve spárách ztuhnout a pak vystavuje tyto abstraktní reliéfy jako objekty). Trojrozmerné stylizované podpisy Point, ale také jakési reliéfní zipy je možné videt vetšinou poblíž vchodu do metra i uvnitr. Ackoli je spojení street art umelce s Akademií na první pohled trochu absurdní, vyrovnal se Kaláb skvele i s diplomovou prací. Na pude Národní galerie postavil objekt-labyrint citelný jako jeho tag, uvnitr nehož byla umístena videa s prímým prenosem z ruzných míst po meste, kde vytvoril své neoficiální umení. Je zrejme také u nás prvním grafitti umelcem, který se tím živí. Nejen reklama ci film jeho práci vyhledávají, také noveau rich žádají podobnou aktuální výzdobu svého soukromí. |
|