VÝSTAVY
VÝSTAVY |
| Dům pánů z Kunštátu, Brno Václav Stratil kurátor Jiří Ptáček 28. 11. 2006-11. 2. 2007 „Když Václav Stratil po dlouhé odmlce začal znovu malovat, stala se liška ústředním tématem Stratilovy práce. Už v roce 2004 jsme ze čtyř obrazů s liškou sestavili výstavu KINO NOKI TOKIO. Nyní se k lišce vracíme jako ke Stratilově obchodní značce,“ řekl kurátor výstavy Jiří Ptáček. „Dům pánů z Kunštátu není dost velký, aby se do něj vměstnalo několik set obrazů namalovaných za poslední roky. Chtěli jsme tedy, aby výstava měla jednu zásadní linii. Lišky se nabízely. Uvědomili jsme si, že když vystavíme obrazy založené na jednom motivu, pozornost diváka odvrátíme od námětu a přitáhneme ke způsobům, jak s nimi Stratil nakládá.“ Stratilova malba byla úspěšně vystavena na řadě míst. Teprve nyní bude ale možné sledovat hlavní principy, které Stratilovu práci vyvyšují nad průměr českého malířství. „Je to schopnost reagovat na sebemenší podněty a dělat z nich osobní metafory, radost ze svobody, s níž může Stratil kombinovat různé způsoby vyjádření a pokoušet hranice umění, a také úplná otevřenost.“ Malíř, fotograf a performer Václav Stratil vede ateliér intermédií na brněnské FaVU VUT. |
Jejím cílem není ucelený pohled na Stratilovu tvorbu. Pozornost je upřena k přítomnosti. Pakliže je vymezena obdobím let 2003 – 2006, tak proto, že po tuto dobu Stratilova tvorba vychází z jednoho komplexu impulsů a cílů, bez přerušení se proplétá, obohacuje a vyvíjí. V roce 2003 Václav Stratil rozšířil rejstřík výtvarných prostředků o barevné pastelky. V kresbách, které spojovaly moderní umění a folklór, objevil novou poezii. V témže roce, jen o něco málo později, se tuto novou obraznost rozhodl přenést i do malířské práce. Folklór se časem stal zdrojem poezie libovolného mixování, objevování možných vztahů mezi nesourodými prvky a široké škály duševních stavů, v nichž obrazy mohou vznikat, a které mohou u diváků vyvolávat neobvyklé emotivní reakce. Během čtyř let Stratil vytvořil několik set maleb a kreseb. Výrazně ovlivnil směřování českého umění poslední doby. Motivem, který se do Stratilových obrazů průběžně vrací po celou dobu, je liška.
|
Václav Stratil těží z napětí mezi autoportrétem a autoinscenací, artefaktem a aktivitou. Přestože maluje, fotografuje nebo píše, spojuje své činnosti s performancí. Proto jeho malba vede k objevení autorovy přítomnosti, jeho sklonu k předvádění se, travestii, divokosti a megalomanii. Liška je tak nejen mýtickou bytostí české a moravské kultury (Janáček, Lada), nebo fakticky poslední nezdomácnělou šelmou námi osídlené krajiny, ale rovněž jedním z mnoha Stratilových alter ego a také obchodní značkou, podle níž ho vždy máme poznat.
Stejně jako u všech Stratilových alter ego a stylizací, jde i zde o hru. Hru, které nás má bavit a přitom být nelítostná vůči pravidlům, podle kterých bychom si ji přáli hrát. Václav Stratil miluje provokaci a porušování pravidel. Změna identity mu dává prostor pro nové variace na zvolené téma. A protože jde o hru, nemusí být k identitě zodpovědný. Může ji nechat zmutovat, zatratit nebo zas přivolat zpět. Country není smrt upíná naši pozornost nejdříve na lišku jako ústřední motiv. Důležitější ovšem je, jak je liška používána coby základ nemilosrdné hry s kontexty obrazu a umění. „Liščí téma“ srozumitelně reprezentuje všechny důležité principy Stratilova přístupu k umění. zpět |
 |
zpět hl. strana |
