VÝSTAVY
VÝSTAVY |
Výstavní sály Obecního domu, Praha I tady se rozvinulo spektrum názorů až do extrémních poloh – jednou byla právě dekadence. Výstava V barvách chorobných představuje dekadenci v českém výtvarném umění 1880–1914. Výběr děl se opírá o tezi o průniku naturalismu a symbolismu, v němž subjektivním spojením jejich obsahových extrémů a splynutím zdánlivého protikladu chorobnosti těla a vypjatosti ducha vzniká dekadence. Svébytný umělecký názor, který dekadentní postoj vyžadoval, si vynucoval ojedinělý vnější projev. Formální výraz uměleckého díla se tak podřizoval subjektivním požadavkům, a dekadentní forma proto byla různorodá a vymykala se – někdy zcela záměrně – příkazům dobového kánonu. Otevírala se nejrůznějším experimentům a vědomě se inspirovala i minulostí. Vyhraněné dekadentní dílo bylo a je proto obtížně zařaditelné, a to nejen do hlavních proudů, ale někdy i do celku tvorby samotného autora. Zařazení některých autorů do výběru může na první pohled překvapit, protože jejich tvorba zdánlivě neměla s dekadencí nic společného, ale konfrontace děl přesvědčí o opaku. V jednom prostoru se tak vedle sebe objevují například obrazy Gabriela Maxe a Bohumila Kubišty, Františka Koblihy a Emila Filly nebo Maxe Pirnera a Josefa Váchala – díla z hlediska formy i času vzdálená. Vedle rané dekadencí ovlivněné tvorby Františka Kavána a Jaroslava Panušky lze určité specifické motivy nalézt též v pastelech Alfonse Muchy z přelomu 19. a 20. století. |
Markýz von Bayros, Bílý páv, (1910), akvarel, kvaš, papír, 22 x 51,8 cm , soukromá sbírka
Jan Zrzavý, Náměsíčník, 1913, olej, plátno, 81 x 45 cm , Západočeská galerie v Plzni |
Odkazy k dobovému německému dekadentnímu umění přinášela tvorba českých Němců - Augusta Boemseho, Alfreda Kubina či Richarda Teschnera. Výběr přirozeně zahrnuje i sochařská díla s výrazným zastoupením rané tvorby Františka Bílka a zejména Quido Kociana a Jana Štursy. Podstatně se vliv dekadence projevil v tvorbě některých příslušníků takzvané druhé symbolistní generace, zejména u Františka Koblihy, Jana Konůpka a Josefa Váchala. V představeném souboru se znovu objevují i někteří téměř zapomenutí umělci, například Josef Mandl nebo Emil Holárek. Výstava je členěna do čtyř větších tématických okruhů, sledujících jakýsi imaginární příběh dekadentního tvůrce, sdělovaný díly vyjadřujícími vztah k sobě, k druhému, k nehmotnému světu a smrti. Celky pojmenované Zachmuřený, zhýralý, morózní (portrétní a autoportrétní stylizace), Démon láska (tragika milostného citu, žena jako oběť i původce zničení), Satanické halucinace (temný svět démonů různých herezí, noční můry rozjitřené imaginace) a Očistec smrti (neodvratné, dobrovolné i nedobrovolné, umírání, smrt jako východisko) na sebe přirozeně navazují a v autorově stylizované identifikaci se smrtí se v kruhu propojují . Výstavu doprovází bohatě ilustrovaná česká a anglická verze katalogu s texty O. M. Urbana, L. Merhauta a D. Vojtěcha. Vanda Skálová
|
 |
zpět hl. strana |
