Novoroční bilance

Co se nemělo stát ve výtvarném umění v posledních šestnácti letech?

  (bez časové posloupnosti z historie vybrala Lenka Lindaurová)

Neměli se zabít manželé Procházkovi, majitelé tehdy začínající galerie MXM.

Ministr Pavel Dostál neměl chodit do bazénu s Milanem Knížákem.

Milan Knížák neměl vstupovat do nejvyšší funkce v Národní galerii a taky neměl dělat mnoho jiných věcí, kterými by tady ovšem zabral místo jiným.

Jiří David neměl být abstinentem.

David Černý neměl být mužem.

Brno nemělo pořádat referendum na přesun nádraží, ale na přesun celého Brna.

Umění přelomu století nemělo mít energii, ale potenciál.

Protialkoholické léčení neměli nastoupit minimálně: Václav Stratil, Vladimír Skrepl a Marek Pokorný.

Některým slušným umělcům i teoretikům se neměly rozdávat kartáče (jen někdy).

Manželům Ševčíkovým se nemělo nechat diskutovat palčivé otázky současného uměleckého diskursu s jejich psy.

Nemělo se připustit, aby spolukurátorem výstavy Poslední obraz Mileny Slavické byl satan.

Staré hračky se neměly ponechávat dospělým umělcům jako třeba Milanu Salákovi a Janu Kadlecovi.

Jana Kalinová neměla vypouštět malý mrak nad Prahou.

Česká televize se neměla namáhat.

Starší generace umělců neměla nikdy pochopit konceptuální umění (tedy tak to je).

Jiří Švestka neměl nikdy nezaplatit faktury.

Neměla se nechat upadnout obří zmrzlina Vladimíra Preclíka na Klárově v Praze.