| RECENZE | |
Vídeň mezi Chagallem a Wurmem text: Petr Vaňous Text vyšel v A2 kulturním týdeníku, 51-52/2006 Představy o předvánoční atmosféře rakouské metropole mohou být různé, mnohdy i protikladné a vzájemně se vylučující. Jedno je ale jisté, výstavní provoz tu jede na plné obrátky. Je všeobecně známou skutečností, že podzimní a zimní měsíce jsou nejprestižnějšími výstavními termíny, o které se v zákulisí bojuje všemi dostupnými prostředky světícími účel, neboť nastává vrchol galerijní a muzejní sezóny. A nedaleká Vídeň má v tomto směru určitě co nabídnout. Na své si přijdou jak vyznavači klasické moderny s jejími kodifikovanými a dnes už pro široké návštěvnické vrstvy „krásnými“ formami, tak anarchizující rebelové ironicky revoltující proti jakékoliv stálosti a závaznosti vizuálního projevu. Výstavní program rakouských institucí je koncipován natolik rytmicky a koncentrován na poměrně malé, pěšmo dosažitelné ploše, že den uběhne mrknutím oka a nezbývá čas ani na horký svařák a pečené brambory u stánku před Kunsthistorisches Muzeum. |
|
Marc Chagall Začněme kvalitní přehlídkou Marca Chagalla, malíře „pařížské školy“. Autor ruského židovského původu je jednou z ikonických postav avantgardního umění počátku 20. století, které se přelévalo z Východu na Západ a zpět. Propojování do té doby oddělených kulturních oblastí a jejich forem je na Chagallově díle příkladné. Výstava, kterou připravilo BA-CA Kunstforum se koncentruje na rané dílo umělce vymezené léty 1908–1922. Vzniklo převážně za pobytu v Rusku a představuje tak důležitou autorovu malířskou etapu, v které došlo k postupnému formulování tolik známé chagallovské obrazové poetiky. Mezi klíčová díla patří monumentální nástěnné malby pro moskevské židovské divadlo z roku 1920 a návrhy divadelních kostýmů a dekorací. Je tu vystaven i nejstarší Chagallův obraz Posvícení z roku 1908. Deštivá ulice plná bahna a pitoreskních postaviček, na obzoru cirkusový stan a hrazda s akrobatem ve výmyku. Už zde je pro umělce tolik typické volné zacházení s měřítkem lidské figury vůči krajinnému rámci a celková dynamika obrazové kompozice. Koloristicky silné jsou slavné obrazy Rusku, oslům a ostatním (1911-12), Golgota (1912), Nad Vitebskem (1914) a především díla Ležící básník (1915) a Nad městem (kol. 1921). Milenecká dvojice spokojeně levitující ve výšině nad střechami a ploty skromných obydlí a kostelů Vitebska připomene pozdější často variovaný motiv milenců v kulisách Paříže. Chagall je prostě vedle brilantního vypravěče velkým mágem barvy. Už proto sem stojí zato zabloudit. |
BA-CA Kunstforum
Procházka, 1917–18, Státní Ruské Muzeum, St. Petersburg |
Erwin Wurm Střih. Je-li Chagall velkým koloristou a pábitelem, je rakouský sochař Erwin Wurm (1954) geniálním glosátorem, neúnavným ironikem a bystrým kritikem současné západní společnosti. Již z náměstí před Kunsthistorickým muzeem je vidět v rovině střešní krajiny jakási anarchizující nepatřičnost. Jako si Chagallovi milenci spokojeně letí vzduchem za svým snem, je vrchol převýšené budovy MUMOKU (Museum Moderner Kunst – Stiftung Ludwig Wien) atakován typizovaným rodinným domem standardních rakouských rozměrů. Střechou se boří do masy výstavní instituce, zatímco vyrvané základy trčí jako memento proti volné obloze. Lepší poutač si Wurm pro svou retrospektivu nemohl vymyslet! Ani sama výstava nezklame. Neuvěřitelných 400 prací je vměstnáno do několika podlaží MUMOKU. Wurm známý svou strategií důsledného rozšiřování konvenčního pojmu socha zde představuje celý lunapark nápadů, skečů, ironií i sarkasmů. Socha je tu definována jako permanentní překračování formálního jazyka napojeného na „nesmrtelný“ materiál. Wurm deklasuje veškeré filosofické, uměnovědné, estetické a společenskopolitické normy a demaskuje banální každodennost s jejími vzdušnými zámky, na nos zavěšenými bulíky, ale i tlaky a poctivě prožitými stresy. Proslulé jsou autorovy „minutové sochy“ z roku 1997. Pracuje v nich s krátkým okamžikem, po jehož dobu zaujímají oslovení aktéři různé iritující nebo groteskní pozice, přesně podle předem promyšlených pokynů umělce. Ve velkoformátových snímcích Outdoor- a Indoor sculptures se Wurm koncentruje na humornou oscilaci mezi člověkem a textilním materiálem, který stylizuje podobu lidské tělesnosti a vede k různým deformacím. Nejhrůznější ve své přímé ironii jsou ale díla Fat Convertible a Am I a house z roku 2005. Prvním je červený model luxusního automobilu Ferrari, který se nevejde do své původní formy, protože ztloustl. Celulitida napadla pevnou „krásnou“ formu a učinila z ní hrozivou amébu na kolečkách. Druhou realizací je těstovitě nateklý dům. Okna jako v sádle se ztrácející štěrbiny očí, dveře jako tučná pusinka. Vejdete dovnitř, kde běží projekce. Dům vzdychá a pláče nad svým osudem. Wurm se tu odhaluje jako nemilosrdný kritik jakékoliv pohodlnosti, tuposti a výmluv. Za vtipem je cítit ostrý břit. Konečně koncept, který nenudí. Nelze stihnout vše. Ještě tu je mimo jiné retrospektiva hyperrealisty Franze Gertsche, velká výstava recyklovaného komiksu Američana Raymonda Pettibona, přehlídka americké fotografie od 40. let po současnost, expresionisté v Leopoldově muzeu, Picasso v Albertině ad. Osobně jsem dal přednost Chagallovi a Wurmovi. Už pro ten kontrast.
|
MUMOK, Vídeň
One Minute Sculptures, 1997, c-prints, 45 x 30 cm. Sammlung/ Collection Centre Pompidou, Paris
Instructions for Idleness, 2001, c-print, 65 x 43 cm. Sammlung/ Collection: FRAC Languedoc-Roussillon, Montpellier |
 |
zpět hl. strana |
