Paul Gachet, lékař, homeopat, psychiatr a amatérský malíř, který podepisoval svá plátna Paul van Ryssel, si zvolil svůj pseudonym od vlámského názvu pro město Lille, ve kterém se roku 1828 narodil. Praxi si otevřel v Paříži; již v té době se rád setkával s malíři a teoretiky v hostinci na dolním Montmartru a později v Café Guerbois. Jeho rané kontakty s Daumierem, Charlesem Meyonemem a Rodolphem Bresdinem ho zavedly později k Pissarrovi a Cézannovi. Jeho myšlení ovlivnila návštěva ateliéru Gustava Couberta v roce 1861, právě tak jako setkání s Manetem na salonu Odmítnutých roku 1863.
V roce 1868 se Paul Gachet oženil s Blanche Castets, která onemocněla tuberkulózou. To byl důvod, proč se odstěhoval na venkov. Někteří z pařížských pacientů za ním přijížděli i do Auvers, kde jinak nepraktikoval – tam se raději věnoval malování.

.

Gachetovy sbírky

Do Auvers přicházeli za doktorem největší malíři té doby. Paul Cézanne, který tu zůstal dva roky (1873–74), se právě tady zříká romantické malby, barevnost jeho pláten se vyjasňuje, prostředky zjednodušují. V Auvers namaluje mimo jiné znovu a zcela jinak obraz Moderní Olympie, Dům doktora Gacheta a Dům oběšence.
V roce 1878 přivádí Auguste Renoir ke Gachetovi svou nevyléčitelně nemocnou modelku Henritte-Annu Leboeuf. Z vděčnosti za léčení daroval Gachetovi její portrét. Na doporučení Pissarra přijíždí v roce1890 Vincent van Gogh. Jeho vztahy s doktorem Gachetem jsou velmi důvěrné a přátelské. Gogh maluje Gachetovu dceru Marguerite u klavíru, v zahradě a vytváří dramatický Gachetův portrét s červeným stolem.
V červnu přijíždí do Gachetova domu Vincentův bratr se ženou a malým synkem. O pár týdnů později si Vincent sužovaný chorobami vpálí kulku do prsou. O van Goghovi na smrtelné posteli vypovídají Gachetova svědectví v podobě kresby uhlem a leptu.
Gogh je pochován na místním hřbitově hned za zdí. Vedle jeho náhrobku přibyl o šest měsíců později i náhrobek jeho bratra Thea. Doktor Gachet tu byl pohřben roku 1909.

Jeho syn a dcera zdědili veškeré sbírky, kromě obrazů i řadu starožitností. Syn Paul, který byl též amatérským malířem, se po smrti otce začal na své obrazy podepisovat jako Louis van Ryssel. Studoval velmi podrobně Vincentovu tvorbu a namaloval podle Goghovy skici s jeho paletou barev obraz Vincentovy matky, který věnoval Theovu synovi. Sbírky doktora Gacheta zůstaly veřejnosti skryty až do 50. let minulého století. O pravosti některých obrazů se však pochybuje. Odborníci však vyloučili, že by Paul Gachet i jeho syn byli schopni vytvořit dokonalou kopii.
Po smrti sestry se Paul rozhodl věnovat sbírku muzeu Louvre. Nyní jsou v Musée d’Orsay.
Gachetův dům je dnes také otevřen veřejnosti jako muzeum. V pokojích je malá sbírka maleb a kreseb doktora Gacheta. Nad vchodem do domu se zachoval tolikrát umělci vzpomenutý japonský nápis „Pracuj a budeš šťastný“. V zahradě mnozí snílci hledají odhozené Vincentovy a Cézannovy tuby od barev.
Ze svahu je vidět do okolních zahrad. Údajně tu žijí i současní umělci nebo ti, kteří by se jimi rádi stali. Věří, že Auvers je zkrátka posvěcené.

Paul Cézanne, Moderní Olympie, 1873. olej na plátně,
Musée 'Orsay, Paříž

Vincent van Gogh, Slečna Gachetová u klavíru,
Auvers-sur-Oise 1890, olej na plátně

Dům van Gogha

Novodobá historie Auvers začíná v roce 1985, kdy před Ravouxovým hostincem havaroval belgický obchodník Dominique-Charles Janssens.
Janssens si v době své rekonvalescence pročítal dopisy, které 25 let po Vincentově smrti připravila k vydání manželka jeho bratra Thea. Právě v nich se dočetl o Vincentových dnech v Auvers, o jeho pocitech, nadšení z přátel i přírody. Janssens se rozhodl zakoupit Ravouxův hostinec a realizovat odvážný projekt nazvaný Dům van Gogha. Za podpory francouzského ministerstva kultury a dalších institucí se mu podařilo zpřístupnit veřejnosti některá z míst připomínající poslední dny malířova života. Architektem celého projektu byl Bernard Scheebel, který se podílel na realizaci Chagallova muzea v Nice, Picassova muzea ve Vallaurris a Légerova v Biotu.
Dům van Gogha byl otevřen v roce 1993. Návštěvníci tu zhlédnou dokumentární film mapující Vincentův život a jeho poslední dny v Auvers. Podívají se do miniaturní světničky v podkroví, vybavené naprosto stejně jako v době malířova pobytu, tedy jednou postelí a židlí, více se do prostoru nevejde. V současnosti Janssens realizuje nový projekt: Vincentovým přáním bylo totiž uspořádat výstavu v Ravouxově hostinci. Janssens hodlá zakoupit do těchto prostor Goghův obraz z jedné švýcarské privátní kolekce – Pole a vlčí máky, který Gogh maloval 14 dní před smrtí. Cenu 27 milionů dolarů se snaží Nadace van Gogha získat tím, že rozprodává cenné papíry. Obraz bude umístěn v Ravouxově hostinci a zajištěn bezpečnostním systémem. Každý podílník jej bude moci sledovat přes internet v jakoukoliv dobu.

Dům absintu

Jen pár kroků od Ravouxova hostince, v malém nenápadném domku, založila v roce 1994 Marie-Claude Delahay muzeum nápoje, který měl vztah k umělcům a umění. Claude Delahay je autorka knih týkajících se absintu. Absint je opředen řadou mýtů. Jeho romantickou stránku a rituál pití připomínají i mnohé filmy. Patří k nim snímek Maurice Pialata Van Gogh či film režiséra Francise Forda Coppoly Drakula. Impresionisté byli jedni z nejbližších přátel absintu. Není snad místa, které by je připomínalo více než Auvers. Nelze se tedy divit, že se tu objevil dům plný vysokých sklenic s ryskou, lžiček s otvory, karaf se psí a liščí hlavou. Poprvé byl tento nápoj, nazvaný jednoduše absint, vyroben ve Francii v roce 1805. Vojáci bojující v berberských státech Afriky ho užívali jako lék. Po dobytí Alžíru řada z nich pokračovala v jeho konzumaci v malých kavárnách na bulvárech. Brzy se stal absint i inspiračním nápojem umělců. O jeho zhoubných účincích se začalo psát až daleko později. V muzeu jsou vystaveny varovné statě s bohatými ilustracemi znázorňujícími rozzuřené pijáky a zbité ženy, děti pijáků postižené epilepsií. Přesto se na sklonku 19. století stal absint národním nápojem. V roce 1910 se tohoto pelyňkového nápoje vyrábělo 360 tisíc hektolitrů. V ústavech přibývalo pacientů se závažnými poruchami nervové soustavy. V roce 1915 vláda výrobu zakázala.

Ani zničená pověst a zákaz výroby tomuto nápoji neubraly na popularitě. Dnes má dokonce své muzeum a čtvrtletně vycházející revue.
Naproti muzeu v Ravouxově hostinci, v malém bistru, místní muži popíjejí pastis. Je to přímý potomek absintu. Po svém předkovi zdědil mnohé, ale oproti němu je to učiněný beránek.
Zdálo by se, že v Auvers vás nemůže již nic překvapit. Na impresionisty však narazíte znovu, navštívíte-li místní zámek ze 17. století. Dobové fotografie a reprodukce slavných pláten vás s velice fundovaným komentářem provázejí dobou, ve které tvořili předchůdci moderního malířství. To vše absolvujete ve vagonech vláčku.

nahoru

L’Atelier de Daubigny,
61, rue Daubigny, F-95430 Auvers-sur-Oise
tel.: +33 1 34 48 03 03
Maison de Van Gogh
Place de la Mairie, 95430 Auvers-sur-Oise
tel.: +33 1 30 36 60 60
fax: +33 1 30 36 30 61
Musée de l'Absinthe
44, rue Callé, 95430 Auvers-sur-Oise
tel./fax: +33 1 30 36 83 26