Židovské muzeum v Praze – Galerie Roberta Guttmanna
Příběh rodiny Kolbenů kurátor Arno Pařík
15. 2.-15. 4. 2007

www.jewishmuseum.cz/cz/czgalerie.htm

Emil Kolben se svou snachou a vnuky na pláži ostrova Wisdün, kolem 1930
Fotoarchiv Židovské muzeum v Praze

Závody Kolben a spol., elektrotechnická továrna v Praze-Vysočanech, kolem 1898 Fotoarchiv Židovské muzeum v Praze

Hanuš Kolben, Staroměstské mlýny v Praze, olej na plátně, kolem 1938
Fotoarchiv Židovské muzeum v Praze

Výstava v Galerii Roberta Guttmanna se věnuje několika členům rodiny Kolbenů. Nejznámější z nich je Ing. Emil Kolben, technik, vynálezce a zakladatel pozdějšího koncernu Českomoravská–Kolben–Daněk v Praze–Vysočanech. Jeho bratr Ing. Alfred Kolben a syn Ing. Hanuš Kolben byli rovněž technici a konstruktéři, vedle svého zaměstnání však byli i velmi talentovanými malíři. Jejich obrazy jsou na výstavě představeny vůbec poprvé. Také Emilův vnuk Ing. Jindřich Kolben, CSc., který se i přes své dramatické osudy a obtížné postavení v poválečné společnosti stal významným odborníkem v oboru konstrukce a dynamiky leteckých motorů, pokračuje v rodinné tradici. Jindřich vylíčil příběh svůj i své rodiny v dokumentárním filmu České televize Zpověď Ing. Jindřicha Kolbena , jenž návštěvníci mohou na výstavě v Galerii Roberta Guttmanna shlédnout.

Emil Kolben (1862–1943) vystudoval pražskou techniku, v letech 1888–1892 pracoval jako vedoucí inženýr u T. A. Edisona v Edison General Eletric Company ve Spojených státech a po návratu do Prahy v roce 1896 založil společnost KOLBEN a spol., elektrotechnická továrna v Praze–Vysočanech , pozdější koncern Českomoravská–Kolben–Daněk. Emilův bratr Jindřich (nar. 1864) odešel v mládí do Ameriky a řadu let vedl administraci českých novin Svornost v Chicagu. Nejbližší byl Emilovi bratr Alfred Kolben (1874–1942), rovněž inženýr, který se později stal ředitelem průmyslové školy v Brně a po mnoho let se věnoval také malířství.

Po okupaci českých zemí v březnu 1939 se Ing. Emil Kolben musel vzdát všech funkcí v  ČKD , následoval nucený prodej rodinných firem Káblovky v Hostivaři a Elektroizolační společnosti v Hloubětíně. Koncem roku 1941 mu bylo zrušeno čestné občanství Strančic, kde sestra Marie s bratrem Alfredem ukončily své životy společnou sebevraždou. V roce 1942 byl zatčen a deportován jeho zeť Vilém Lieder-Kolben a vnuci Harry a Hanuš Werner. Dne 9. 6. 1943 byl ve věku 81 let deportován také Emil Kolben spolu se svou dcerou Lilly, synem Hanušem a vnukem Jindřichem do Terezína, kde o tři týdny později zemřel. Jeho syn Ing. Hanuš Kolben (1895–1944), rovněž talentovaný malíř, zahynul 10. 7. 1944 v plynových komorách Osvětimi ve věku 49 let. Zachránil se pouze Kolbenův vnuk Jindřich (nar. 1926), který při evakuaci tábora v Blechhammeru 21. 1. 1945 uprchnul na Slovensko, kde vstoupil do Československé armády. Celkem v období holocaustu zahynulo v důsledku rasového pronásledování 26 členů rodiny Kolbenů.

Zatímco závody ČKD patřily k základním pilířům československého průmyslu i v době poválečné, o jejich zakladateli se jako o kapitalistovi nesmělo vůbec mluvit. Teprve po roce 1989 se Emilu Kolbenovi dostává satisfakce: jeho jméno nese jedna ze stanic metra trasy B a ulice ve Vysočanech, obec Strančice mu vrátila čestné občanství in memoriam. U příležitosti oslavy 110. výročí založení ČKD byla Ing. Dr.h.c. Emilu Kolbenovi v září 2006 odhalena pamětní deska na Vysočanské radnici a jeho vnukovi Ing. Jindřichu Kolbenovi, CSc. uděleno čestné občanství Prahy 9.
zpět