Dům umění města Brna, Galerie G99
Matěj Smetana – Neobyčejná místnost
kurátor František Kowolowski
28. 2.–8. 4. 2007

www.dumb.cz

Základní představa o výstavě vychází ze změny role nebo významu prostoru galerie. Tato změna by měla proběhla přímo na vernisáži – představitelé hlavních náboženství (katolický kněz, evangelík, judaista, žid, buddhista) prostor galerie požehnali. Prostor je gestem požehnání změněn nenávratným a trvalým způsobem, přičemž význam požehnání je u každého náboženství jiný. Například katolický kněz může prostoru požehnat pokropením svěcenou vodou, stejně jako jakémukoliv jinému předmětu (letadlu, autu atd.); to ovšem neznamená, že by se předmět stal „svatým“, pouze bude určitým způsobem příznivě „duchovně“ ovlivňovat lidi, kteří ho budou používat. Muslim oproti tomu nemůže prostoru žádným obřadem požehnat, může jenom poprosit boha, aby prostoru požehnal on.

Výstava je zajímavá z několika aspektů, například odkazem na letištní kapli v Edinburghu, jež má být univerzální kaplí pro všechna náboženství. Další osobní věcí je zaujímání určité neutrální role k akci – autor je nevěřící. Matěje Smetanu zaujala možnost spolupráce současného umění s náboženskými institucemi na akci, jejímž výsledkem je určitá imaginární instalace v prostoru. Výsledek může být vnímán jako koncept i v kontextu jakéhosi „multináboženského“ gesta. Autorův projekt zajímavě zpracovává určité citlivé „politické“ téma tak, aby byly podobné významy potlačeny, tj. aby akce nevyznívala primárně jako politické nebo angažované gesto. Z toho vychází i název projektu – Neobyčejná místnost. Důležité je prezentovat akci tak, aby náboženští představitelé nebyli vnímáni jenom jako prostředníci pro konceptuální představení. Primárně jde o vztah mezi náboženskou změnou prostoru a jeho uměleckou změnou. Podobně jako instalace v galerii vycházejí ze změny prostoru galerie, tak i prohlášení místa za duchovní či požehnané je určitou změnou kontextu a jeho role. Může být vykládán jako „umělecký“, a přitom je zároveň neodstranitelný.
Při vernisáži každý z pěti představitelů jednotlivých náboženských směrů postupně řekl krátký proslov o tom, jak ve svém náboženství vnímá změnu prostoru požehnáním, a poté svým způsobem prostoru požehná. Nemusí vůbec jít o nic teatrálního. Po vernisáži by mělo zůstat v galerii jenom to nejnutnější – už vzhledem k názvu Neobyčejná místnost: pět textů jednotlivých představitelů, které budou divákům ukazovat, o co vlastně jde a v čem je specifická jejich účast na změně významu galerijního prostoru.
zpět