Drobnokultura a zánik galerie

Karel Zavadil

Vzhledem k faktu, že Praha je hlavním městem České republiky s bohatou kulturní tradicí, se pozorovateli kulturní a především výtvarné scény musí nutně zdát, že se zde děje cosi nevhodného. Mimo velké státní instituce profilu NG – Národní galerie nebo GHMP – Galerie hlavního města Prahy, které se snaží zachovat a zprostředkovat určitý kulturní a historický kontext, zde nenalezneme síť malých alternativních galerií, jako je tomu jinde v západní Evropě. Byť některé takové prostory existují, tak na milionové město je jich žalostně málo a musíte patřit k umělecké komunitě, abyste se dozvěděli o nějaké výstavě mimo hlavní proud. Vzhledem k udivující výstavbě nákupních center, multikin apod., která nás ohrožují na každém kroku, se pro nás otvírá jediné možné vysvětlení, že česká touha po kulturních hodnotách je zcela ve vleku nákupní horečky.

Galerijní síť k prezentaci současného umění je na tom stejně špatně jako celá kulturní scéna, ale i přesto v těchto obtížných podmínkách vznikla řada zajímavých možností k prezentaci.Tyto galerie sice reprezentují českou „drobnokulturu“, jenže vzhledem k tomu, že se snaží prezentovat mladé umění, nás už ani neudivuje nezájem publika, ale spíš nezájem médií, která tak mohou informovat o zajímavých a neotřelých projektech.

Chtěl bych zde na tomto omezeném prostoru zmínit několik galerijních prostorů, které dle mého soudu stojí za zmínku. Když se povede, že vznikne nějaká nová galerie, tak za jejím vznikem stojí nějaký významný matador české kulturní scény nebo instituce, která tento utopický záměr prosazuje.

Vynikajícím projektem, který zaostalý český prostor přiblížil evropskému standardu, je projekt tzv. Karlínských studií, což je soubor ateliérů současných umělců, kde je také možnost prezentace i rezidenční místo pro umělecké návštěvy ze zahraničí. S tímto rezidenčním místem souvisí galerie Futura na Smíchově zprostředkovávající současnou výtvarnou tvorbu širšímu publiku. Za oběma těmito projekty stojí český guru výtvarného umění exTvrdohlavý Jiří David, který pořádá opoziční Bienále současného umění, kde jinde než jednou za dva roky v karlínské tovární hale.
Dalším takovým projektem je Sochařské studium Bubec v Řeporyjích, kde se konají pravidelné výstavy a jednou do roka umělecká přehlídka ART Safari, které připravuje další exTvrdohlavý, Čestmír Suška. Toto jsou projekty propojující ateliér a galerii. Tvůrčí proces a jeho prezentaci.
Galerií propojených s určitou nadací nebo fondem je v Praze hned několik a získaly si za dobu svého působení značnou proslulost i přesto, že se věnují mladému, a tedy komerčně neperspektivnímu umění. Fond pro současné umění provozuje Galerii Jelení na Smíchově. Ateliér Josefa Sudka, kde se prezentují především současní fotografové, podporuje a vlastní, světe, div se, společnost PPF. Linhartova nadace založila legendární pražský klub Roxy a Galerii NOD tamtéž a také Galerii Školská na Starém Městě.
Galerie, za kterými nestojí žádná nadace ani osobnost, orientující se především na mladé umění, se musí protloukat, jak se dá, a jejich pozice je velmi těžká. Za zmínku stojí A. M. 180 galerie vzniklá u klubu Utopie na Vinohradech, který odkazuje k českým anarchistickým kořenům. Galerie C2C se objevila před rokem v Praze 6 a orientuje se především na mladé politické umění. Display v pražských Holešovicích pomalu odumírá.
Alternativou k těmto možnostem jsou galerie vznikající na neobvyklých místech, snažící se současné umění prezentovat zcela jinak i mimo galerijní prostor k tomu určený. Ať už jsou tímto místem Synagoga na Palmovce nebo Hornický skanzen Důl Mayrau u Kladna či výlohy Psychologického ústavu v Husově ulici, které si říkají Galerie DoOka. Ve všech těchto místech dochází k prezentaci současné scény a možná vás to může trochu víc pobavit než klasická konzervativní galerie s líbivými obrázky.